Footbal – jak se tehdy psalo, táhl na začátku 20.století úspěšně světem a získával stále nové vyznavače a příznivce a tak nemohl minout ani naši obec. Navštívil nás jistě později než města, ale i některé vesnice, kde měli do startu lepší podmínky, ale dočkali jsme se i u nás. Nejstarší, největší a nejvíce sledovaný sportovní klub obce byl založen v květnu roku 1932. A když se má něco pořádného založit tak bude zákonitě nejvhodnějším prostorem hostinec. V našem případě to byl ten u Přikrylů (bývalá Regina u horní školy). Začínalo se ve skromných podmínkách, nebylo hřiště ani žádná větší finanční podpora a proto bylo nutné překonávat řadu problémů. Nebyly peníze ani na zakoupení míče a dresů, ale byla chuť a touha. Proto se na další schůzi výboru usneslo, že zápisné bude činit 1,- Kč a měsíční členský příspěvek 5,- Kč a již brzy bylo zač pořídit potřebné trička žluté barvy, které budeme nazývat dresy, protože to zní líp a k nim bílé trenýrky. Hřiště, dá-li se to tak nazvat, se nacházelo na louce „Pod hrázů“ a bylo, jak všichni doufali, provizorní. Hledalo se proto místo pro lepší plácek, až ho našel tehdejší předseda Josef Bradáč „na Rajčovni“. Vysvětlovat Nivničanům kde to bylo není třeba. Říkalo se tak (a dodnes říká) trhovisku a pasinku uprostřed vesnice, kde se o žních mlátilo obilí a s tím byly každý rok problémy, zvláště když tam své místo měl i dobytek. Místo bylo přesto trochu upraveno a urovnáno, stolářský mistr Augustin Haluza zhotovil branky a mohlo se hrát. Za předpokladu, že již bylo vymláceno, což mohlo trvat i celé léto. První utkání to však neovlivnilo, neboť se k němu naši vydali, a to doslova, do Korytné, kde na brázdama rozrytém a hroudama pokrytém terénu, prý ač lepší, prohráli 1:2. Branky pochybné konstrukce k tomu asi nepřispěly. Náš vůbec první gól dal Václav Výmola. I druhé utkání hráli naši venku. Bylo to v Květné na daleko lepším travnatém povrchu a Nivničané mohli ukázat co umí. A ukázali, když dosáhli první výhry – 2:1 (Buriánek, Haničinec). Dalších zápasů už jsme se dočkali na domácí půdě. Nejprve nás vysoko porazil dorost Uh. Brodu (1:6), ale odveta s Korytnou už stála za to. Nivničané vyhráli 14:1. Druhé utkání s Květnou nám však nevyšlo a doma jsme ji podlehli 1:3. V roce 1933 Nivničané odehráli více než dvacet utkání (např. 10.9. Horní Němčí – Nivnice 1:2 a kronikář uvádí: ..„vyhráli jsme, přestože jsme šli pěšky, na dopravní prostředek nebylo financí..“) V podobném duchu se pokračovalo až do roku 1935 kdy klub dočasně zanikl nebo spíše přerušil činnost. Fotbal však už byl v srdcích všech Nivničanů, kteří kdy kopli do míče a tak došlo na jaře roku 1941 k obnovení klubu a znovu se hrálo pod názvem SK Nivnice. To si několik mládenců koupilo fotbalový míč, ustavilo jedenáctku a zajížděli i do okolních vesnic. Fotbal v Nivnici opět ožil, kluky hra bavila, všude vyhrávali – a najednou ožili i bývalí fotbalisté. Přišli s návrhem obnovit činnost Sportovního klubu Nivnice. Že se tak nakonec stalo, bylo zásluhou především učitele Aug. Bromského, hráčů a funkcionářů V. Výmoly, T. Mahdala, Fr. Baumrukra a některých dalších. V tomto roce zaznamenává obecní kronika: „Tělesnou výchovu prováděl pouze místní sportovní klub (fotbal). Ten obdržel od obce podporu 500 K na rok 1941..“ V témže roce rovnou tým vstupuje do mistrovských soutěží a po osvobození postupuje do I B třídy. Před skončením války výbor žádá obec o přidělení pozemku na nové důstojné hřiště. Poměry na obci tomu nejsou zpočátku vůbec nakloněny, ale zdravý rozum zvítězil a fotbalisté s příznivci se dočkali. V obecní kronice je zaznamenáno toliko: „Poněvadž místní sportovní klub nemá svého hřiště a svoje fotbalové zápasy pořádá na tržišti, což ze stanoviska zdravotního není doporučitelno, věnovala obec tomuto klubu pozemek v Horním poli, který dal na svůj náklad upravit na hřiště místní občan Jaroslav Hromčík.“ V roce 1948 přešel klub do sjednocené tělovýchovy a od roku 1949 hrál pod názvem Sokol Nivnice. Na konci roku 1952 ruší komunistický režim Čs. obec sokolskou (pro jistotu dojde i na Orla a Junáka..) a tím mizí i název Sokol z našeho fotbalového oddílu. Navždy nebo alespoň dodnes, jelikož návrat k historickému názvu Sokol nebo dokonce Sportovnímu klubu Nivnice se nekonal ani po návratu svobody po revolučním roce 1989.
Ale zpět do dávnější minulosti. 18. dubna 1960 hostil náš tým internacionály pražské Slavie s legendárním brankářem Pláničkou, Pučem a nejlepším ligovým střelcem celé historie Josefem Bicanem. Utkání naši prohráli před 4000 diváky 2:4 (A.Výmola, K.Straňák – 3x Bican, Keisler), ale to fotbalovém svátku na kráse nic neubralo. Také toto utkání se dohrávalo v tehdejší „Besedě“ a návštěvě se líbilo i tam. Tenkrát hrála naše jedenáctka v 1.A třídě a od roku 1956 to bylo nově na současném hřišti na Podohradí kam se fotbalisté přestěhovali z Horního pole (dnes tento prostor v Nivnici nazýváme „staré hřiště“). V roce 1957 se začínají stavět i kabiny, které budou dokončeny před jarní částí 1958 a sloužit budou až do roku 1983, kdy se začnou budovat ty stávající (1983-86). Po dokončení nového fotbalového areálu dochází v roce 1960 k upevnění spolupráce mezi TJ a JZD, které tělovýchovnou činnost v obci plně podporovalo. Výsledkem podpory bylo přejmenování naší Tj na Tj JZD Jiřího Dimitrova Nivnice (v roce 1959 naši obec navštívil bulharský straník Teodor Živkov a to stačilo ke změně názvu – taková byla tehdy doba). Jestli to mělo vliv i na výkony fotbalové tak to byl vliv pozitivní, protože v sezóně 1960/61 končí náš tým v A třídě na 4.místě a to je umístění vynikající. Jedno z nejlepších období nivnické kopané nastává v letech 1968 – 1978, kdy naše mužstvo hrálo v A třídu plných deset sezón v řadě, přesto bylo nejlepším umístěním „jen“ 4.místo (1968/69). Poté sestoupilo během dvou let až do okresního přeboru a návrat do B třídy přišel v sezóně 1980/81. Po dalším sestupu hrál náš tým několik let okresní soutěže a až v sezóně 1991/92 opět nakoukl do krajské B třídy. Bohužel jenom na rok a po několika sezónách v okresním přeboru také z něj dokázal sestoupit a trápil se řadu roků v okresní soutěži (v ní dokonce pět let nepřetržitě – 2004/05 až 2008/09). Postup z okresní soutěže přišel až v roce 2009. V tomto období, kdy se začala úroveň fotbalu v Nivnici zvedat, došlo k památnému utkání naší jedenáctky proti ligové Zbrojovce Brno (16.června 2010), které náš soupeř vyhrál 7:0, ale o výsledek šlo až v poslední řadě. Další radosti přišly po výhře v okresním přeboru v roce 2012 a hned také v další sezóně, když vyhráli Nivničané B třídu a znovu postupovali. Ač jsme z A třídy ještě jednou spadli (2015), tak jsme se do ní hned po sezóně vrátili (mimořádně ze třetího místa) a hrajeme v ní dodnes. Nedílnou součástí naší historie je fakt, že od roku 2015 vykonává funkci starosty obce bývalý aktivní fotbalista Nivnice ing. Miroslav Vykydal a hned následující rok začíná obec Nivnice mimo mnohé jiné kompletně rekonstruovat sportovní areál včetně položení nové umělé trávy určené k tréninkům. Krásného prostředí využilo i několik českých nebo slovenských celků k přátelským zápasům či soustředění. V létě roku 2018 u nás hrálo 1.FC Slovácko se Seredí a také Nitra s Opavou. Na podzim 2018 se v Nivnici odehrálo i přátelské mezistátní utkání do šestnácti let Česko – Slovensko a další rok jsme se dočkali i odvety. Mnohé mládežnické reprezentační týmy u nás trénovaly, stejně jako ligové celky. V sezóně 2019/20, která se z důvodu epidemie hrála jenom na podzim končí náš mužský tým na třetím místě 1.A třídy a protože FAČR tabulky po podzimu uznala za konečné tak je musíme respektovat a třetí místo v A třídě je nejlepší umístění fotbalistů Nivnice v celé jejich historii.
Dnes hraje pod hlavičkou Tj Nivnice svoje soutěže celkem pět týmů. 1.mužstvo se po dlouhých letech v okresní soutěži nebo okresním přeboru vyšplhalo až do 1.A třídy, dorost po ještě delší době zakotvil v krajské soutěži (tu v roce 2014 vyhrál a v sezóně 2014/15 dokonce vyhrál i krajský přebor, aby se poté dobrovolně další sezónu zařadil do okresního přeboru, ze kterého postoupil po spojení s ČSK Uh.Brod zpět do krajské soutěže). Žáci i obě přípravky hrají okresní soutěže. V roce 2014 došlo k historickému okamžiku, když poprvé ve stejné sezóně vyhrály všechny naše mládežnické celky svou soutěž!
Nejvíce odehraných utkání: 418 – František Tomanec, 389 – Petr Konrád, 374 – František Bradáč, 358 – František Lukeš, 354 – Roman Šlapal, 351- Vlastimil Velecký (k 1.1. 2023)
Nejvíce gólů: 110 – František Bobčík, 98 – Petr Konrád, 96 – Vlastimil Velecký, 90 – Dušan Skočovský, 88 – František Bartoš (k 1.1. 2023)
