neděle 29.října 14,00 – mistrovské utkání muži
FK DOLNÍ NĚMČÍ – TJ NIVNICE 3:1 (1:0)
góly: 3. Palík, 77. Ondřejka, 89. Balajka – 74. Josefík
sestavy:
Dolní Němčí: Semanko – Mikulec, Kadlček, P.Bobčík, L.Bobčík (80. Balajka) – P.Krchňáček (90. Vlk), Palík, R.Bobčík, Tinka – Hibler (68. T.Stojaspal), Ondřejka
Nivnice: Junaštík – Karlík, Vrága, Stojaspal – Soukeník (90. Michalec), Hulín (67. O.Dubský), Bumbalík, Maleňák, Josefík (79. Sláma) – Velecký, Straňák
rozhodčí: Filgas – Mitáček, Němec
žk: Tinka, Ondřejka – Bumbalík, Straňák
diváci: 550
střely na branku: 7:3
rohy: 6:2
další utkání: Zborovice – Kroměříž B 3:2, Mladcová – Těšnovice 1:0, Koryčany – Šumice 3:1, Staré Město – Nedašov 6:0, Bojkovice – Kunovice 1:2, Újezdec – Nedachlebice 2:0
Ještě než se vrhneme do víru našeho posledního letošního utkání, tak se jednou větou vrátíme o týden zpět. V elaborátu k duelu s Bojkovicemi jsme se ani jediným slovem nezmínili, že se hrálo svou úrovní úžasné utkání, na kterém měly zásluhu oba týmy a v neposlední řadě i obě kultivované lavičky, což také nebývá vždy zvykem. A to vše by nemělo zapadnout. Tolik z historie a už můžeme hupnout do přítomnosti. O tom, že budeme podřimovat přes zimu na první pozici už je pár dnů známo, ale zdaleka není jasno s jak velkým náskokem si schrupneme. Včíl už víme, že to bude minimálně pět bodů a v ideálním případě to může být dokonce bodů jedenáct, ale tato cifra je jen v oblasti teorie (počítáme i s dohrávkou našich pronásledovatelů Kroměříž B – Bojkovice). Nebudeme zastírat, že nás včerejší výsledek ze Zborovic, kde Kroměříž prohrála, potěšil, ale za své vzala naše myšlenka, že chceme v Dolním Němčí uhrát tolik bodů co kroměřížské béčko v sobotu. Dnes už jsme chtěli něco navíc, ale rovněž jsme si byli jistí, že domácí učiní maximum proto, aby ukončili naši sérii 21 soutěžních utkání bez prohry. Naši roli ztížil fakt, že už zdaleka neoplýváme kompletním kádrem který byl ještě před čtrnácti dny bez jediné absence. Zubatá s kosou totiž navštívila i naši kabinu a my museli utřídit jedenácku bez T.Kelíška, J.Vítka a K.Dubského. Teda abyste to správně pochopili – oni žijí, ale už nějaký ten den tráví v různých ordinacích a na běhání za balonem to prostě není. Tím naše „reptání“ končí, protože právě pro kvůli těmto účelům máme na soupisce devatenáct fotbalistů a právě někteří z méně vytížených už zaměstnání vyhlíželi. Mnozí větřili v „Dolněmčí“ bouřlivou atmosféru, leč my nemáme nahnáno, ale nahráno a také jsme tušili, že budeme mět za zády hordu Nivničanů, což se bezezbytku naplnilo. V domáci sestavě nechyběl nikdo podstatný a tím bylo jejich složení čitelné. Očekávané lokální derby bylo svěřeno protřelé trojici rozhodčích (hlavní J.Filgas na nás dohlížel na podzim už potřetí) a ta ve dvě hodiny přivedla obě jedenáctky na trávník. Tím papírování končí a jdeme za nimi.
V úvodu utkání jakoby našim nikdo neřekl, že už jsou všichni diváci na svých místech a naše „hra“ vypadala jakoby na někoho čekali. Hned na samém začátku fauloval J.Karlík u rohového praporku Palíka a střílený centr ze standardky stejného hráče zakončoval vně vápna se nacházející R.Bobčík a naši museli na zem, aby nepropustili kopačák na vlastní svatyni. Balon jsme společnými silami odvrátili na roh a ten kopl Ondřejka přesně na hlavu Palíka a domácí vedli – 1:0. Po prospaném začátku jsme podruhé v sezóně (ještě se tak stalo v Šumicích) prohrávali a trvalo nám dlouho než jsme se z toho alespoň částečně oklepali. Domácí do našeho vápna sypali balony jak mince do kašny a v 6.minutě tam jeden z mnoha přilétl znovu. Dlouhý aut L.Bobčíka přistál u bot P.Krchňáčka a po jeho nahrávce už jsme viděli koncovku R.Bobčíka v síti, ale naštěstí jsme se špatně dívali a balon branku o kousíček minul. Míč s námi stále odmítal nějakou smysluplnou spolupráci a v 10.minutě jsme psali o dalším zmatku před naším velkým vápnem. Tentokrát měl zakončení na svědomí Hibler a také v tomto okamžiku blokovali míč naši obránci na roh. Zaplať pánbůh, že z toho už nic nebylo. Dalších deset minut jsme nahazovali jiskru uprostřed hřiště a hra se začala pomalu odehrávat i místech, kde bysme si to přáli. Ve 22.minutě se udála báchorka téměř gólová, ale jenom téméř. Po nepovedeném přímáku zela v domácí obraně díra a po vzájemných přihrávkách mezi T.Maleňákem a R.Straňákem skončil balon na našem pravém křídle, kde operoval J.Karlík a s pomocí domácího brankáře Semanka skončil míč na bližší tyči domácí konstrukce. To už můžeme mluvit o vyrovnané hře, ale o naší povedené kombinaci někam vedoucí nikoliv. A že nějaké byly to můžeme potvrdit. Míč do finálních pozic nedostali například T.Maleňák či V.Soukeník, ač to zpočátku vypadalo nadějně. Ve 32.minutě s sebou dvakrát flákl v našem vápně P.Krchňáček, ale sudí byl neoblomný a tak si domácí hráč musel od této chvíle dávat pozor na mokré podloží. Ve 34.minutě jsme přihlíželi jak v našem vápně hlavičkuje z penaltového puntíku osamocený Ondřejka a to prosím po pasu z vlastní poloviny.. Aktivita domácích neustávala a ve 37.minutě jsme si tak dlouho koledovali a až došlo k faulu na Palíka a jediným pozitivem bylo, že to bylo na trase nějakých sedmadvacet metrů od brány. Sám postižený vypálil balon doprostřed a J.Junaštíkovi vypadnuvší merunu posílal M.Vrága na další rohový kousek. V posledních pěti minutách byl nejčastěji u míče náš J.Hulín, načež jsme ještě netušili, že už je zdravotně indisponován. Ve 41.minutě se mu ideálně do ulice nabízel V.Velecký, ale náš běžec přidržel balon u kopaček tak dlouho až byl V.Velecký nachytán v ofsajdu. Za dvě minuty se něco docela jiného opakovalo a totiž to, že pro změnu držel náš záložník balon dlouho u nohou před naším vápnem a následovalo to, co muselo. Po ztrátě míče upalovali tři domácí na dva naše sirotky, ale technické zakončení Hiblera branku nivnických přelétlo. Tím byl poločas na konci svých sil a mohl se odebrat do dějepisu. Dřív než bude pozdě si posypeme hlavu popelem a veřejně sdělíme, že jsme v něm předvedli jenom hrstku důkazů (jestli vůbec nějaký) proč jsme první. O půli už jsme řešili náznaky indispozice J.Hulína, ale ten ještě projevil přání pokračovat ve hře, což byla chyba nás všech přítomných…
Do druhé půle vyprovodil náš trenér svoje svěřence několika hlasitějšími slovy a dá se říct, že ty na úrodnou půdu padly. Už ve 47.minutě dostal V.Velecký první kloudnou přihrávku mezi obránce (zrovna od J.Hulína), ale samostatný únik skončil u Semanka a bylo po tutovce. Následných deset či kolik minut se fotbal ukázal jenom tu a tam a až v 56.minutě jsme zaznamenali něco fotbalového. Povedený průnik P.Stojaspala až před domácí vápno skončil faulem na jeho osobu a my měli výhodu přímáku z nějakých třiadvaceti metrů. Očekávání ale R.Straňák nenaplnil a rozdrolení domáci zdi nám bylo málo. V 60.minutě nám domácí mohli zatrhnout tipec, když jsme po přímáku Ondřejky z boku hřiště nedokázali z vápna vyvést za límec domácího Hiblera a ten z úhlu orazítkoval vzdálenější tyčku. Za pár okamžiků zůstal na zemi ležet J.Hulín a to už jsme tušili, že je zle. Nebylo na co čekat a do areálu byla povolána byla RZS. Do hry byl z naší garáže nominován O.Dubský, ale chybějíc mu herní praxe měl nahrazení „Huldy“ složité. V každém případě jsme několik minut měli zájem spíše o zdravotní stav našeho fotbalisty jak o hru, ale postupně jsme se začali vracet myšlenkami i na trávu. V 65.minutě poslal do vápna na poprvé nepohlídaného V.Veleckého centr R.Straňák, ale hlava našeho kanonýra poslala míč jenom na horní síť. Ve třiasedmdesáté minutě nás přízemním střeleckým pokusem z velkého vápna polekal R.Bobčík a míč snad lízal z venku o naši tyčku. Naše štěstí. Za minutu jsme předvedli početné návštěvě, že i my něco umíme. Rychlou akci z vlastní poloviny zahájil P.Stojaspal nahrávkou na R.Straňáka a dál už to šlo ráz na ráz přes D.Bumbalíka, znovu R.Straňáka až na pravé křídlo, kde si finální nahrávku na zadní tyč vzal na starost V.Soukeník a koncovku do opuštěné branky S.Josefík – 1:1. Asi tři minuty jsme přemýšleli i o třech bodech, ale bylo to houby platné. Domácí odmítli kapitulovat a když jsme v 77.minutě propadli na pravé straně a nechali kousek volného území Tinkovi bylo s námi znovu nedobře. Domácí záložník připravil balon Ondřejkovi a ten se ranou po zemi z vápna trefil ideálně k tyči – 2:1. Čas s náma také odmítl spolupracovat a asi proto, že už se dnes jednou dozadu vracel a podruhé o tom nechtěl ani slyšet. My jsme honili balon z jednoho konce hřiště na druhý, ale bez užitku. Nemilé zjištění, že minuty skáčou jak klokan našim na klidu nepřidalo a po pravdě řečeno ani střídání naši hru neobohatilo. Před poslední brankou domácích můžeme pomalu začít bilancovat. Domácí vyhráli naprosto zaslouženě, protože do hry dali více pohybu, aktivity, emocí a hlavně přesnosti. Během devadesáti minut měli daleko méně hluchých pasáží než naši, kterým zranění hráči chyběli víc jak jsme si mysleli. Na třetí kopačák v naší síti, ale tato skutečnost už žádný vliv neměla. Ten tam spadl v době, kdy jsme už jsme hráli na jednoho obránce. Dlouhý výkop Semanka si zpracoval Ondřejka a jeho pobídky na vzdálenější tyčce využil samotinký Balajka – 3:1. Ve finále jsme mohli spolknout i „čtverku“, ale tečovanou ránu Palíka J.Junaštík bravurně vytáhl na poslední roh. Po utkání jsme nečekaně našli i pozitiva a to hned dvě. Zdravotní stav J.Hulína si jeho odvoz do nemocnice nevyžádal a doktoři ho „dali dohromady“ přímo v sanitce. Druhou potěšující záležitost nám připravili hráči Kunovic, kteří vyhráli v Bojkovicích. Tím byla pohroma tří vedoucích týmů dokonána. Ve 13.kole poprvé prohrála Nivnice a Bojkovice a Kroměříž B dokonce potřetí. Tyto dva týmy za týden spolu odehrají dohrávku, která rozhodne o našem podzimním náskoku. Našim dnes spílat za nic nehodláme, přestože podali nejslabší podzimní výkon. Po 21 neprohraných soutěžních utkáních měli na jeden výpadek právo. Na neskutečně vydařeném podzimu to nic nemění. Toho si všimly i mančafty hrající KP a se třemi máme dojednané zimní přáteláky (Brumov, Slušovice, Boršice a z A třídy to bude Hroznová Lhota).