sobota 1.dubna 15,30 – mistrovské utkání muži
TJ PILANA ZBOROVICE – TJ NIVNICE 3:0
poločas: 3:0
góly: 33.Ordoš, 75.Slaměník, 80.Krejčíř
sestavy:
Zborovice: Barnet – Hanus, Jičínský, Jura – Bejdák (65.Malošík), Jaich, Macák (65.Šumbera), Ordoš (85.Šprňa), Krejčíř – Knap, Slaměník (85.Baran)
Nivnice: Junaštík – Karlík, Vrága, Konečný, Stojaspal – Kelíšek (75.O. Dubský), Pácl (27.Hulín), Bumbalík, Straňák (86.Sláma), Soukeník (65.K. Dubský) – Velecký
rozhodčí: Večeřa – Martinák, Rochovanský
žk: Jaich, Jura – Stojaspal, Kelíšek, Velecký, Ondrůšek
diváci: 110
střely na branku: 4:4
rohy: 2:4
další utkání: Mladcová – Bojkovice 2:2, Hluk – Těšnovice 3:0, Dolní Němčí – Bylnice, Koryčany – Nedachlebice, Újezdec – Kunovice, Šumice – Buchlovice
Nivnická vítězná sestava z minulého utkání doznala dvou změn a důvody tohoto skutku byly prosté. Jednak už byl k dispozici stoper M.Vrága a druhak (či jak to napsat) si o začlenění do elitní jedenáctky minule pověděl J.Karlík. Tyto rošády posadily na lavičku K.Dubského a J.Hulína, načež zbylých devět fotbalistů základ opustit nemínilo a bylo jim v tom vyhověno. Náš soupeř minule vymazal naděje Bylnice, kde vyhrál vysoko 5:0 a potvrdil, že má ambice nejvyšší. Nám ale tento výsledek strach nenahnal, neboť při vší úctě k Bylnici, ta asi Zborovice neprověřila jak by si tento silný tým zasloužil. My jsme se o to chtěli pokusit s lepším výsledkem a k tomu směřovala i příprava na utkání, které se účastnilo všech osmnáct nebo kolik zdravých fotbalistů. Ti všichni dobře věděli, že jenom nadprůměrný výkon nám může dovolit pomýšlet na bodový zisk, který by jistě přivítaly i jiné týmy. Do vzdálených Zborovic vyjel náš plně naložený kočár (to příliš honosné označení, protože v Buchlovských horách nás předjely čtyři kamiony a předešli dva ježci) časně a nechyběla v něm dobrá nálada. O domácích jsme popsali pár řádků na podzim a protože si to stejně nikdo nepamatujete, tak připomeneme, že tamní mecenáš posbíral vše, co bylo ochotno u nich hrát a nebylo toho zrovna málo. Ostatní se neurazí, když vyjmenujeme alespoň Slaměníka, Gröpla, Jičínského, Hanuse či ligou ošlehaného Ordoše. Sami vidíte, že už jsme zmínili celou jedenáctku a že nás čekal tvrdý oříšek. Z podzimního vzájemného utkání si výjma prohry 1:2 pamatujeme i dvě desítky slušně povzbuzujících hostujících fanoušků a kromě nich jsme byli zvědaví i na zborovické fotbalové prostředí, ve kterém jsme naposledy pobývali na podzim roku 2015. Moc krásy jsme tam tehdy neviděli.. A součaná realita je ještě horší. Domácí sice neví, co by hráčům nacpali, ale v místním areálu se před třiceti lety zastavil čas a dveře v kabinách či zářivky v ní pamatují bez přehánění soudruha Himla ve funkci předsedy ČSTV.
Každý, kdo se podívá na výsledek utkání tak si jistě řekne: „Ti dostali rychtu“, ale dnešní zápas bylo potřeba vidět, abyste nám naše zápisky uvěřili. Už samotný začátek duelu hraného na povrchu připomínajícím louku vůbec nenaznačoval, že měří síly tým mající o třináct bodů víc jak ten druhý. Věkově starším domácím harcovníkům jistě přibyl nejeden šedivý vlas, protože naši jim ve všem stačili. Na první jakžtakž rozumný kopačák poslaný do vápna se čekalo do deváté minuty, kdy jsme kopali R.Straňákem první roh. Ten domácí s vypětím odvrátili, ale hned potom se dopustili poblíž praporku faulu a „zkrácený roh“ našich přinesl do mácího vápna ještě větší randál a v něm hlavičkoval po centru R.Straňáka M.Vrága těsně nad. Ve 13.minutě se do bílé odění domácí dostali na hranici našeho vápna, ale přihrávku Jaicha si Krejčíř ukopl k našemu brankáři. Za minutu se dlouhý nákop našich obránců ocitl až za domácí obranou, ale V.Velecký byl vyděšen za vápno vyběhnuvším brankářem Barnetem a balon poslal podél něj o metr vedle. Ve dvacáté minutě odběhl T.Kelíšek do přilehlého humna pro balon, načeš leda tak zasvinil kecky, ale pro nás to byl vhodný okamžik k pochválení našeho startu do utkání. Za minutu mohlo být po chvále, protože domácí Knap se protáhl jako lasička podél brankové čáry až k malému vápnu, ale s finální nahrávkou si rady nesvedl. Po této akci jsme nuceně museli střídat zraněného M.Pácla, ale minule hrající J.Hulín si s jeho rolí poradil se ctí. Po půlhodině hry byl nejvyšší čas zaznamenat první pokus mířící mezi tyče a světe div se ve 32.
minutě se to narodilo. Nebyla to ani tak střela jako spíše rána a na bránu domácích ji pustil D.Bumbalík. Barnet měl plné rukavice práce a nakonec byl moc rád, že dobíhající V.Velecký byl asi, ale každopádně odmávaném a odpískaném ofsajdu. Ve 33.minutě nám domácí předvedli v čem dnes budou lepší a bylo to v tom nejpodstatnějším – totiž v proměňování šancí. Pět slávu mohli na akci po nakrátko rozehraném rohu a centru Bejdáka, který na zadní tyči našel nepokrytého Ordoše a ten se hlavou nemýlil – 1:0 . Mýlit se nebudeme ani my, když prozradíme, že ten byl do té a od té chvíle znovu neviditelný. Bylo
nám to ale houby platné. Ve 41.minutě se k další hlavičce po standardce dostal M.Vrága, ale už zvedající ruce Nivničanů musely zpět k tělu, protože balon zamířil těsně vedle vzdálenější tyčky. O přestávce jsme si na pár minut oddechli od mlácení do bubnů a začali kout pikle s výhledem do druhé půle.
Hned od jejího startu jsme převzali otěže utkání a už ve 47.minutě pálil zase o pověstný fous vedle zadní tyčky T.Kelíšek, jemuž balon do vápna poslal R.Straňák. Do 50.minuty jsme ještě psali střely D.Bumbalíka a R. Straňáka, ale obě měly fůru nedostků, neboť proletěly výš než bylo potřeba. V 53.minutě si jediný pobyt na naší polovině během třiceti minut druhé poloviny domácí zpestřili přímákem po faulu na Knapa, ale hned po trefení zdi Jurou mazali zpět a dlouho předlouho pobíhali výhradně na té vlastní. Vůbec jim to ale nemuselo vadit, protože nám dnes vstřelit gól nebylo souzeno. V 56. minutě napodobil Maradonu z roku 1986 P.Konečný, ale po obejití všeho možného z vlastní poloviny ztroskotal na tom nejdůležitějším. Sám samotinký totiž z deseti metrů minul nikým neatakovaný branku. V 58. minutě už jsme domácí nedrtili na jejich polovině, ale dokonce v jejich vápně, ovšem dorazit balon ze čtyř kroků do branky nedokázal znovu P.Konečný, který pro změnu trefil brankáře. Zmar dostoupil vrcholu v 65.minutě, ve které trefil do zad T.Kelíšek na malém vápně clonícího V.Veleckého. A jak to asi muselo dopadnout? Jestli si myslíte, že inkasovaným góĺem tak se nepletete. Padl sice z metrového ofsajdu a na úrovni nestojící druhý asistent (ale my se na něj nezlobíme, protože to dnes bylo o naší nemohoucnosti) měl zrovna jiné starosti, ale co naplat. Svého postavení za naší obranou využil Slaměník a našeho brankáře prostřelil podruhé – 2:0. Oživit naši hru poté přiběhl K.Dubský, což se mu do jisté míry povedlo, ale my to třetí střídání
zmiňujeme hlavně proto, že si na konci dovolíme i luxus v podobě čtvrtého a to v různé časy. Naštěstí to na papíře dopadlo ke všeobecné spokojenosti.. Na hřišti už ne. Tam jsme si ještě jeden hořký kelíšek dopřáli, ale to už bylo v 80.minutě, kdy už u nás převládala apatie. Přetažený balon z levé strany uklidil z úhlu pravého křídla Krejčíř a nutno poznamenat, že existují brankáři, kteří by tuto střelu do sítě propašovat nenechali – 3:0. Za minutu si vzal líčidla K.Dubský domnívajíc se, že přemaluje konečný stav, ale po kličkované před a vně vápna trefil jenom pravou domácí tyč. Takže pořád platilo, že gól ani do rána. Tím bysme to mohli vše uzavřít, ale než tak uděláme, tak vám něco povíme a věřte tomu nebo ne. Dnes jsme předvedli herně lepší výkon jak tomu bylo proti Šumicím. Fotbal se ale hraje na góly a většinou se rozhoduje ve vápně. Takže jsme dostali rychtu. .