Muži – 2020/2021

1.A TŘÍDA 2020 / 2021

NEDOHRÁL SE ANI PODZIM

   Loni jsme zažili první zkušenost s nedohraným fotbalovým ročníkem a panovaly opodstatněné obavy, aby se něco podobného neopakovalo, protože pandemie neutichla a více či méně o sobě dávala stále vědět. Chvíli byla situace taková, že dovolovala částečné uvolnění restrikcí a chvíli se naopak lidi znovu „zavírali“ doma. Příprava přesto začala podle plánu, ale u nás se už před jejím startem řešily tradiční problémy. Úspěšný trenér V.Uhlíř nám dal sbohem, protože nebylo možné skloubit působení v Nivnici a u mládeže Slovácka a my na to museli reagovat. Složité hledání trenéra skončilo oslovením bývalého trenéra Buchlovic Libora Matouška, se kterým jsme si padli do oka. Jako nestabilní se ukázala i naše rota, ze které jsme škrtali J.Máčalíka (160/44), který odešel do Korytné, M.Holboje (230/12 – Březová), V.Borýska (42/4 – konec kariéry ve čtyřiadvaceti letech), F.Hladiše (jehož konce a návraty ho budou provázet i v budoucnu) a M.Škrabala, na kterého si za rok či dva málokdo vzpomene.  Výčet nováčků pár jmen vykazuje a jako prvního zmíníme Josefa Karlíka mladšího, který se potatil a jde ve šlépějích svého otce. Další tři fotbalisté přišli ze sousedního Uh.Brodu a byli to mladíci David Hrabalík, Slovák Alex Kováčik a Tomáš Kelíšek.  D.Hrabalík a A.Kováčik se na rozdíl od zbývajících dvou do našich archívů neprobojují a naváží na přehršel předchůdců, ze kterých bysme svedli sestavit stohy jedenáctek. Další nováček Radim Otrusiník u nás něco odehraje, ale neustálé zdravotní potíže ho budou brzdit co chvíli. Tolik k otázkám personálním a včíl už pár slov k přípravě. Ta začala poměrně brzy a první přátelák tu byl cobydup a 19.července jsme se vypravili do Hroznové Lhoty hrající stejnou soutěž. Tam tahal pilku každý chvilku a nám nestačilo ani vedení 2:1 deset minut před koncem, načež jsme penaltou v nastavení  3:2 (2x R.Straňák) prohráli. Druhé utkání se hrálo v Nivnici a přestože hraje Nevšová o soutěž výš tak o ní můžeme mluvit jako o tradičním protivníkovi. Rozdíl třídy se projevil v tom nejpodstatnějším a to v koncovce. Tu měli hosté vytříbenější a ač rozdíl ve hře takový nebyl tak jsme 1:4 (R.Straňák) prohráli. Mančaft z Nedašova nám na poslední chvíli přátelák zrušil a proto jsme museli vzít na poslední chvíli zavděk i Zlechovem, což bylo nestandardní, protože za týden jsme k nim jeli hrát pohár. Poslední přátelák už byl z naší strany povedený jak herně tak i výsledkově a  byla z toho vysoká výhra (6:1, 2x R.Straňák, 2x D.Bumbalík, A.Kováčik, V.Velecký). V odvetném pohárovém utkání už nás měl soupeř přečteného lépe a když k tomu přidáme jeho domácí prostředí a několik našich absencí tak nebylo divu, že se hrálo daleko vyrovnanější utkání, ale přesto jsme si v prvním poločase vypracovali zasloužený dvoubrankový náskok. Po přestávce nám stačilo pozorně bránit a nepustit domácí ke kontaktní brance, což se nám bez větších potíží povedlo a po výhře 2:0 (J.Roubal, D.Bumbalík) jsme mohli přemýšlet o dalším pohárovém kole.
   Daleko více nás ale zajímal start 1.A třídy a ten jsme zahájili ve Fryštáku. Nezáživné období trvalo jenom deset minut a po nich už utkání nabídlo kvalitu. Před odehranou půlhodinou zahodily oba týmy několik šancí a tu první proměněnou jsme měli na svědomí my. Radost nám krátce před přestávkou domácí vyrovnáním pokazili, ale dá se hovořit o spravedlnosti. Druhá půlka nabídla možnosti rozhodnout oběma týmům, leč nesvedl to ani jeden. Fryšták měl více ze hry, ale naše protiútoky přestál také mnohdy jenom se štěstím. Poslední minuty už byly vyčkáváním na penalty a ty vyšly lépe domácím (1:2 PK, R.Straňák). Pro nás byl bod cenný, ale k větší radosti by jistě vedly povedenější jedenáctky. Mezi zajímavosti ještě přidáme první odehrané minuty Vojty Straňáka v mužské kategorii. Druhé kolo (papírově třetí) zavedlo do Nivnice fotbalisty Hluku. Ten už měl kádr docela jiný než loni, kdy ho spíše „zachránil“ covid jak fotbalové výkony a u nás se prezentoval dobrým výkonem, který ale nevedl ani k jedné střele na naši branku. Přesto ovšem hosté vyhráli, protože jediný gól utkání byl vlastní a padl po hodině hry. Naše snaha o vyrovnání narážela na rozkouskovanou hru a pozornou defenzívu soupeře, kterou jsme až do konce ničím nepřekvapili (0:1). Další týden se v praxi nazývá „anglický“, jelikož jsme v něm odehráli dva duely. Ve středu k nám přijely odehrát pohár KFS Luhačovice a nám se dopoledne před utkáním povedlo dotáhnout příchody dvou kmenových hráčů Brodu Tomáše Kelíška a Pavla Konečného. Oba nastoupili v základu a my mohli až na V.Veleckého odehrát utkání v nejsilnější sestavě. Ta vypadala takto: A.Popelka – P.Hladiš (46.J.Karlík), J.Roubal (65.F.Ryšávka), Stojaspal, R.Otrusiník (65.V.Velecký) – Z.Kostelník – T.Kelíšek, D.Bumbalík, R.Straňák (59.A.Kováčik), P.Konečný – D.Hrabalík (46.S.Josefík). První čtvrthodinka patřila výše hrajícím hostům a teprve po ní jsme se začali osmělovat i my a po dvaceti minutách už byl fotbal vyrovnaný docela. My jsme přežili několik nebezpečných a dobře zahrávaných standardek hostí a ti naopak rychlé brejky do otevřené obrany. Diváci si proto museli na góly počkat do druhé půle. Jak je patrné z uvedené sestavy tak jsme do druhé poloviny utkání udělali tři změny, které ale plynulost hry nenarušily ani jedním směrem. Před hodinkou hry hostům vyšla jedna z výborně zahráváných standardek, když zužitkovali rohový kop a ujali se vedení. Dvacet minut před koncem se mohlo začít znovu, jelikož D.Bumbalík po samostatné akci vyrovnal a karty se rozdávaly znovu. Až do konce se hrálo  nahoru – dolů a v době, kdy už se pomýšlelo na penalty, došlo k naší smůle k rozhodnutí. Hosté v poslední minutě zužitkovali povedený centr na malé vápno a rozhodli o svém postupu (1:2, D.Bumbalík). Škoda, naši si alespoň ty penalty zasloužili.. Na konci prázdnin jsme po dopolední autoburze odjeli do Buchlovic a po dobrém pohárovém výkonu optimisticky naladěni. Z našeho úvodního tlaku a množství šancí jsme využili jenom jedinou a to se ukázalo jako rozhodující. Náš výkon měl klesající úroveň a kolem třicáté minuty se domácím podařilo srovnat a to po naší hrubé chybě. Druhé dějství bylo tomu prvnímu podobné. Znovu jsme se ujali vedení a znovu jsme o něj po hrubkách přišli. Bohužel nejenom o vedení, ale i ten jediný bod za remízu. Osm minut před koncem korunovali domácí svoji snahu a my si museli přiznat, že náš výkon byl dvě třídy horší jak ten v poháru (3:2, P.Hladiš, P.Stojaspal). Na hodovou neděli jsme si chtěli spravit náladu s Dolním Němčím, ale hody zůstaly po desítkách let bez fotbalu. V našem týmu došlo k podezření na covid a utkání bylo dopoledne po dohodě všech zainteresovaných stran odloženo. Stejně to dopadlo i další týden před utkáním v Kunovicích a situace se zhoršovala celorepublikově. Naše nečinnost trvala tři týdny a 20.září jsme znovu okusili zelený pažit, když k nám dojeli fotbalisté Osvětiman. Málokdo nám dával z různých příčin valné naděje, ale naši dokázali, že umí. Úvodních deset minut soupeř nevěděl kam dřív skočit a náš tým tlak zužitkoval ve vedoucí branku. V desáté minutě ale bylo vyrovnáno a naše euforie částečně opadla. Výkon ovšem ne a naši se i nadále líbili. O nic pozadu nezůstávající hosté  chtěli hrát také a tak se hrálo opravdu nadstandardní utkání A třídy. Krátce před odchodem do šaten se naši znovu dostali do vedení a tím jenom potvrdili svoji chuť navázat na ta lepší představení. Krátce po obrátce stran nám svým druhým „žlutým“ faulem nahrál hostující Perůtka a tím začala naše přesilovka, kterou jsme v 68.minutě využili ke zvýšení náskoku. Na kontaktní gól jsme hostům dovolili jenom pomýšlet a to bylo pro klidný závěr stěžejní. Po parádním výkonu už se na výhře (3:1, P.Hladiš, R.Straňák, D.Bumbalík) a zisku tří bodů nic nezměnilo. Také další utkání soutěže jsme hráli doma a jak už u nás bývá tradicí tak se také lišil náš výkon. Koryčany se u nás představily před početně omezenou kapacitou (kdo by to ale hlídal) a hlavně s pozorně hrající obranou. Konec prvního poločasu přivítali úplně všichni, protože se v něm nestalo prakticky vůbec nic. Ten druhý o moc lepší nebyl a za zmínění jako první stojí patnáctiminutová pasáž, kdy nás soupeř přehrával a jeho vedení viselo ve vzduchu. Nestalo se tak a rozuzlení utkání přišlo až na úplném konci, když byl v devadesáté minutě nařízen pokutový kop v náš prospěch. Sporný. R.Straňák tíhu okamžiku ustál a my brali další tři body (1:0, R.Straňák), kdežto hosté svoji zlobu prezentovali mimo jiné i rozbitými dveřmi. Za týden se mělo hrát v Kroměříži s Těšnovicemi, ale nehrálo. Tentokrát nebyl na vině covid, ale málokdy vídané tahanice o hřišti. Pro dokreslení situace budeme krátce citovat zápis o utkání vyplněný rozhodčím Zeleným: „Utkání nebylo hráno z důvodu, že domácí oddíl Tj Těšnovice připravil k utkání UMT v areálu HS Kroměříž, ale o změně HP vůbec neinformoval hostující oddíl Tj Nivnice“. Spory skončily v kancelářích KFS Zlín, kde bylo rozhodnuto o naší kontumační výhře. Soupeř se odvolal, ale to už se z důvodů, které pochopíte, nikdy neřešilo. Pandemie covidu utahovala šrouby celé společnosti a domácí derby s Újezdcem se kvůli restrikcím muselo odehrát bez diváků. Do hlediště byl povolen pouze vstup pořadatelům a těch se asi sešel rekordní počet, protože výdej pořadatelských vest nebral konce. Mimo to se už před utkáním vědělo, že dalších čtrnáct dnů je jakekoliv setkávání většího počtu lidí zakázáno a co se bude dít dál se teprve uvidí. Jediné pozitivum na tom všem bylo z našeho pohledu to, že jsme začínali rekonstrukci kabin a tím nám odpadly starosti s prostory. Už totiž můžeme říct, že utkání s Újezdcem bylo vůbec poslední nejenom na podzim, ale že vůbec nezačala ani jarní sezóna. Pár řádků tedy k podzimní derniéře je tady a nejprve na delší dobu naše poslední sestava: A.Popelka – P.Těthal, P.Stojaspal, V.Velecký, P.Konečný – Z.Kostelník (79.F.Ryšávka) – T.Kelíšek, R.Straňák, D.Bumbalík, P.Hladiš – S.Josefík (69.Karlík). O první pětačtyřicetiminutovce sdělíme to, že jsme zahodili i nemožné a v její poslední minutě přišlo to, co muselo. Brejk hostí a jejich vedoucí gól. Naprosto logické vyústění děje. Ve druhém dějství už naše převaha pominula, ale navzdory tomu jsme stav vyrovnali a měli i další příležitosti. Žádnou jsme, stejně jako hosté, neproměnili a neoblíbené penalty tu byly znovu. V nich jsme promarnili i dvoubodový mečbol a získaný bod už vůbec nic neřešil, protože nastal konec sezóny (1:2 PK, T.Kelíšek). 11.října. Zbytek roku byl věnován smysluplným věcem. Vyměněny byly branky, které dostaly po delší době správné rozměry a hlavně se investovalo do opravy kabin. Ty po rekonstrukci vypadají opravdu „k světu“. V závěru nehrané jarní části se jako první probudili žáci, jenž sehráli nějaký ten přátelák s Hlukem, Vlčnovem a Hradčovicemi. Pauzu ukončila i přípravka a svět se začal vracet k normálu na přelomu května a června. Na jeho začátku jsme přivítali reprezentace dívek do patnácti let. V Nivnici byli úspěšnější české holky, které porazily ty ze Slovenska 5:2. Probudili se i chlapi, kteří odehráli přátelák ve Slavkově (5:2, R.Straňák, V.Soukeník, D.Bumbalík, V.Velecký, D.Hrabalík). Po dívkách u nás hráli i patnáctiletí kluci, jenž jedenáctého dne v měsíci v Nivnici porazili  Slovensko 1:0. Nivničané ještě zavítali k přáteláku do Újezdce, kde jsme remízovali 2:2 (R.Straňák, K.Dubský) a tím byla sezóna u konce. U obou akcí 1.mužstva chyběl trenér L.Matoušek, kterého začalo zlobit zdraví a to byla předzvěst toho, že nás na startu dalšího ročníku čeká obvyklé hledání trenéra.
 
Kádr a počet odehraných utkání: 6 – A.Popelka, P.Stojaspal, P.Hladiš, Kostelník, Bumbalík, R.Straňák, V.Velecký, J.Karlík ml., 5 – Otrusiník, Josefík, 4 – Konečný, Kelíšek, 3 – Těthal, Roubal, Kováčik, Hrabalík, 2 – Ryšávka, 1 – V.Straňák. Trenérem byl Libor Matoušek.

Střelci gólů: 3 – R.Straňák, 2 – P.Hladiš, 1 – P.Stojaspal, Bumbalík, Kelíšek

odehrála se pouze nekompletní podzimní část

PŘEHLED UTKÁNÍ