neděle 6.dubna 15,30 – mistrovské utkání muži
TJ NEDACHLEBICE – TJ NIVNICE 2:1
poločas: 2:1
góly: 16., 45+1. Sedlář – 12. Velecký
sestavy:
Nedachlebice: Hájek – Hána, Šilhavý, Tureček, T.Klvaňa – Sedlář, Mach (76. Řezník), Pummer, Kafka (83. Kutovyi) – Vrták, Hodonský
Nivnice: Vystrčil – Karlík, Žáček, Stojaspal, Vítek (70. Michalec) – Hulín, Bumbalík, Bína (82. Zálešák), Obdržálek, Gojš – Velecký
rozhodčí: Vitásek – Rochovanský, Hrubý delegát: Mikoška
žk: Sedlář, Šilhavý – Bumbalík, Karlík, Stojaspal
diváci: 100
střely na branku: 4:3
rohy: 7:5
Naše třináctizápasová šňůra výher začala právě domácím duelem s Nedachlebicemi a tak se vkrádaly jakési myšlenky, že žádné stromy nerostou do nebe (natož do krajského přeboru), a že každý provaz má i konec. Proč ho ale hledat dnes, že? Od chmurných nápadů pojďme ale rychle pryč. Pro naše kluky jsme minulý týden mnoho chvály nenašli, neboť se nám kvalita utkání s Ostrohem nepozdávala. Po včerejším třetiligovém představení ČSK UB – Uničov se všem aktérům utkání Nivnice – Uherský Ostroh hluboce omlouváme, protože neznalý divák by si mohl tyto soutěže lehce zaměnit. Přesto ovšem náš nepřesvědčivý výkon v 15.kole svoje plody přinesl a tréninky v tomto týdnu nabraly na intenzitě, jelikož bylo potřeba do naší hry znovu přinést spád s rychlostí a nedat nikomu příčinu v ochozech usnout. To by dnes ale šlo jen velmi těžce, protože utkání provázela kosa jak v Grónsku, a protože v Nivnici spadlo po obědě i devět nebo deset sněhových vloček, doufali jsme, že fotbalisté už nemají kopačky přezuté na letní. Do této navíc větrné sloty naši naklusali v základu se třemi nováčky oproti sedm dní staré sestavě, když se do středu zálohy z ciziny vrátil kapitán D.Bumbalík, na stoperu působil po zranění se vrátivší O.Žáček a branku strážil M.Vystrčil. O místo museli tři fotbalisté přijít a také přišli. Prvním byl A.Michalec, druhým práce neschopný P.Konečný a třetím golman R.Kolaja, ač se vykládalo, že brankáři odchytají stejné soupeře jako na podzim. Logicky se tak opět vítězná sestava poměnila, protože vyhrajete-li třináctkrát v řadě, tak asi nebudete hrát třináctkrát ve stejném složení. Je to tak? Jistěže je. A co domácí? Poprvé na jaře křepčili po domácím porostu (zatím venku Tečovice 0:2 a Lidečko 5:3) a jisto jistě chtěli do novinových titulků, protože kdo nás obere o dva body (nedej bože o tři), má v Deníku rezervovaný a domluvený nedělní titulek. V sestavě už jim potřetí chyběl do Boršic uvolněný P.Hubáček, ale i přesto personální krizí jako v závěru podzimu Nedachlebičané (nebo Nedachlebjané ? – nebo ještě jinak? ) netrpěli, jelikož byli kompletní. Poměřit se s námi proto chtěli jako rovný s rovným. Tak jdeme na to. ¨
Prvních deset minut bez uzardění nazveme seznamovací, ačkoliv jsme dvě události seznali vhodné k sepsání. Ale jenom z důvodu, že ve druhé půli nebude o čem psát. V 6.minutě nabídl balon ke koncovce J.Gojšovi V.Velecký, ale prvně jmenovaný branku z velkého vápna o cosi málo minul. Za minutu či dvě nabídl z levého křídla balon před branku domácí Vrták, ale na zadní tyči byl Sedlář později jak vracející se D.Bumbalík, jenž balon lízl špičkou na roh. Následovaly dva dlouhé a nebezpečné auty Turečka, ale stejně jako z těch po celé utkání následujících se nic krom skrumáží před brankou nestalo. To na druhé straně už ve 12.minutě ano. Netušíc, že to bude naše jediná nedělní radost. Na levém křídle nabral po nahrávce J.Hulína rychlost J.Gojš a míč předložený na malé vápno do sítě usměrňoval prvním dotekem V.Velecký – 0:1. Radost trvala ubohé čtyři minuty, protože už v té 16. jsme domácím nabídli vyrovnání. O míč směřující po zemi do našeho velkého čtverce sice náš golman M.Vystrčil zájem projevil, ale jakoby nevěděl jestli u něj nebude dřív obránce J.Karlík jej nechal ladem a číhající Kafka už věděl, že přihrávka před prázdnou branku bude gólová. Gólem nepohrdl Sedlář – 1:1. Ve 20.minutě se opakovala podobná situace jako předcházela naší jediné radosti. Jediným rozdílem, že po nahrávce J.Hulína centroval na V.Veleckého J.Gojš z pravé strany. No jediným rozdílem… tím druhým bylo to podstatné. Totiž to, že náš sniper ze dvou metrů přestřelil. Z chuti J.Gojše mohl ve 31.minutě profitovat nepokrytý R.Obdržálek, ale centr napálil na branku z první, ač se nabízelo doteků více. Ve 38.minutě měl jakousi trojkombinaci na noze domácí Sedlář. Tomu nejdřív křížnou střelu zablokovali naši na roh a i z něj museli naši tečovat Sedlářovu koncovku na roh. Věřte, že i po něm pálil Sedlář, ale teď už definitivně nad. Ve 45.minutě jsme znovu čelili dvěma dlouhým autům Turečka a po jejich odvrácení jsme se už viděli v kabině za remízového stavu. Chyba lávky. V nastavení první půle poslal standardku od laviček náhradníků Klvaňa do vápna a přetažený a našimi podskočený balon napral do vzdálenějšího rohu naší svatyně Sedlář – 2:1. Tím nastala situace, kterou jsme zatím v této sezóně zažili jenom ze Starákem, totiž tu, že jsme prohráli první poločas. Jenomže zatímco tehdy jsme utkání otočili, tak dnes nám souzeno nebylo.
Druhý poločas je poznámek prostý. Dokonce je jich méně jak toho šafránu (šafrán je rod jednoděložných rostlin z čeledě kosatcovité). Začali jsme ho tlakem, ale výsledkem byly jenom naše první rohy a po nich jsme zjistili, že úvodních deset minut je v .. docela pryč. A po nich i dalších pět.. V 62.minutě jsme se k přímému ohrožení domácí branky dostali po výletu P.Stojaspala a následném faulu na něj. Přímák kroutil svou levačkou z nějakých devatenácti metrů J.Gojš k pravé tyči Hájka, ale ten ho očima vytlačil o ždibeček vedle. Teď si pro změnu můžeme začít vyprávět o dobývání nedobytného. Do domácího autobusu jsme jedněma dveřmi nastupovali a druhýma nás domácí vyhazovali ven. Tak plynul čas, aniž bychom něco přijatelného vymysleli. Domácí vše uskákali (za vydatné pomoci brankáře Hájka) a nám se zdálo, že se čas posunoval dopředu až tuto neděli a to navíc během utkání. A tak se pochopitelně šance dočkali domácí. Do naší otevřené a navíc již jenom tříčlenné obrany uteklo hned kvarteto domácích, ale tutovkou v 74.minutě pohrdl Hodonský, když ho zakončujícího z malého vápna vychytal M.Vystrčil a dal nám ještě špetku naděje. Tu toužil rozfoukat z vápna střílející J.Karlík, ale pro zkušeného a bezchybného Hájka to byla u tyče jenom jednohubka. Za dvě minuty hlavičkoval nad po centru J.Gojše R.Zálešák a bylo po srandě. V nastavení jsme si ještě zakřičeli sborově ruka, ale přání bylo otcem myšlenky. Po centru V.Veleckého možná balon opravdu přistál na horní končetině domácího obránce, ale jestli, tak tu považoval sudí ruku u těla a byl s námi definitivně ámen. Našim dnes zejména v přední linii chyběl nějaký nápsad nebo myšlenka, aby se dostali domácím na kobylku. Ti s přibývajícím časem bránili zuby nechty a byli za to odměněni. Pro nás se ale nic nemění, nemaje postupových cílů se i tak budeme snažit ztížit situaci dotírající Jiskry SM (má o utkání a tři body měně).