sobota 14.října 15,00 – mistrovské utkání muži – hřiště Měrovice nad Hanou
TJ PILANA ZBOROVICE – TJ NIVNICE 0:4 (0:2)
góly: 29., 43., 57. Velecký, 90.+ 4. Vrága (PK)
sestavy:
Zborovice: Bárta – Hanus, Jura, Krejčíř – Bejdák, Ordoš, Vaňák (57. Baran), Slaměník, Dočkal (66.Malošík) – Steiner, Žourek
Nivnice: Junaštík – Vítek (6. Soukeník), Vrága, Stojaspal – Karlík, Bumbalík, Hulín (79. Josefík), Maleňák, Kelíšek (79. Sláma) – Straňák (89. K.Dubský), Velecký (89. Michalec)
rozhodčí: Korch – Mravec, Majzlík
žk: Jura, Slaměník, Steiner, Ordoš, Malošík – Stojaspal, Straňák, Karlík, Soukeník
čk: 78. Steiner (Zborovice)
diváci: 239
střely na branku: 7:6
rohy: 7:1
další utkání: Kroměříž B – Těšnovice 3:1, Staré Město – Újezdec 8:1, Bojkovice – Šumice, Koryčany – Nedachlebice, Mladcová – Kunovice 0:0, Dolní Němčí – Nedašov
Jeden z mála delších výletů se ještě o patnáct kilometrů natáhl (ikdyž jsme samozřejmě přes Zborovice nejeli), protože podzimní část soutěže tráví náš soupeř ve vyhnanství v Měrovicích nad Hanou. Po důvodech nám pátrat nepřísluší, ale jedna paní povídala a dokonce i napsala, že je mezi fotbalovým klubem a obcí položená válečná sekera a vedení obce sportovcům zavřelo kabiny. To udělalo v každém případě dobře, protože ty byly při naší poslední návštěvě v takovém stavu, že by mohly někomu spadnout na hlavu. V Měrovicích jsme však našli kabinku nemlich tu samou a soutěži odpovídal jenom trávník. Bylo ale na nás jak se se vším vyrovnáme. Určitý tlak už na nás doléhá, protože dobře víme, že série výher někdy někde skončí a to si pište, že to budou titulky křičet do světa (do kraje) jako první. K utkání jsme každopádně odjeli dobře připraveni, přestože už nás z pátečního tréninku vyhnala tma, ale deset či patnáct minut už roli nehrálo. Do sestavy se vrátil D.Bumbalík a lékař uschopnil i K.Dubského, takže jsme odjeli úplně všichni, což je při devatenáctičlenném kádru v polovině října malý zázrak. Jak na tom byli domácí nevíme, krom toho, že spoléhají na vyššími soutěžemi ošlehané fotbalisty a my zase na to, že je uběháme a pokryjeme Ordoše a střelce Slaměníka, který kdysi kopal v Hulíně, Olomouci a Rakousku. Podobné curriculum vitae má více zborovických hráčů, ale faktem je bezesporu to, že se od nich bez ohledu na dnešní výsledek čekalo před soutěží více, než pobyt na páté příčce.
Žádný ospalý úvod se ani dnes nekonal a oba týmy vyložily karty na stůl hodně brzy a hrálo se nahoru – dolů. V 5.minutě jsme bohužel museli poprvé sáhnout do sestavy, když musel se svalovým zraněním ze hry J.Vítek, kterého na postu obránce nahradil J.Karlík a na kraj zálohy nacupital V.Soukeník. Právě ten měl první šanci naší jedenáctky, ale po střele z křídla nad branku jsme další situaci nepochopili. Po špatné koncovce byl odpískán faul domácích a jestli byla ponechána výhoda tak jsme o ni přece přišli špatnou střelou… nebo bylo pískáno už před střelou.. nevíme a ani vědět nepotřebujeme. Víme ale, že se ve 13.minutě ve vápně za naší obranou objevil Žourek s balonem u nohy a technickou střelou ke vzdálenější tyčce tuto minul o patnáct centimetrů. Šrumec domácích pokračoval i v 17.minutě, kdy si parkrát vyměnili kopačák Steiner se Žourkem, ale také pro zakončení Steinera byla branka úzká. V 19.minutě jsme po rozehrané standardce R.Straňákem v hloubi pole a následném centru J.Hulína už zvedali ruce, ale hned dvě okolnosti nás brzy usadily zpět. Jednak V.Velecký trefil hlavou břevno a druhak byl máván ofsajd. Za dvě minuty kombinoval T.Maleňák s T.Kelíškem, ale nezadařilo se ani tady, protože golman Bárta měl o krok blíž k balonu jak V.Velecký. Ve 26.minutě jsme trnuli hrůzou po centru Ordoše a hlavičce Steinera, ale také tady sehrál roli zvednutý praporek (mimochodem oba mladí pomezní mávali velmi dobře). Tím pomalu potichu utichalo domácí nebezpečí, které bylo ještě zvýrazněno několika rohy a podobnými standardními situacemi. Naši po přežití těchto všelijakých šlamastyk ožili a začali se věnovat tomu, co jim na soupeřových pláccích jde velmi dobře. Totiž rychlé kontry, se kterými měli pomalejší obránci veliké problémy. Ve 29.minutě jsme využili jednoho takového výpadu, když si skvělou nahrávku R.Straňáka mezi obránce vyzvedl V.Velecký a z levé strany prostřelil brankáře Bártu, kterému nepomohlo ani to, že si na míč sáhl – 0:1. Za minutku měli domácí kopáči (ne)výhodu dalšího přímáku, ale o centr Žourka valný zájem projeven nebyl a naši ho srazili na roh. Ve 32.minutě nám bylo docela horko po centru Ordoše, ale také tento horký brambor v podobě hlavy Žourka vychladl za branou v křoví. Ve 34.minutě už byl znovu nejvyšší čas provětrat krovky na soupeřově polovině a tak se i stalo. R.Straňák nalajnoval milimetrovou přihrávku z vlastní poloviny na V.Veleckého a ten si se samostatným únikem umí poradit a poslat balon podél golmana Bárty svedl dokonale – 0:2. Domácí o těchto našich móresech jistě věděli, ale co naplat.. náš bleskový přechod do útoku jim dělal obrovské potíže. Ty jsme ale měli i my. Například ve 40.minutě jsme závar v našem vápně přečkali i s dávkou štěstí a následný roh spíše díky zoufalé koncovce Slaměníka (ten se dnes hrál s balonem na schovávanou), který ohrozil řadu aut třicet metrů za plotem. Ve 42.minutě jsme poněkolikáté nevěděli kde nám hlava stojí, ale zakončení Ordoše zblízka, kdy se naše obrana rozestoupila jak moře před Mojžíšem, skulinku do sítě nenašlo. Po další střele Steinera v závěru první půle to dopadlo navlas stejně a můžeme konstatovat, že jsme z první půle vytěžili vše, co šlo. Domácí měli gólovek více, ale jak už jsme tady vícekrát napsali tak se fotbal rozhoduje ve vápnech a k tomu můžeme přidat, že se hraje na góly.
Druhá půle už tolik vzruchu poblíž naší branky nepřinesla a není divu, že nám to nikomu nevadilo. Už ve 47.minutě měl sice balon na noze Ordoš, ale s koncovkou byl na štíru i tento ligou protřelý borec. Na opačném konci hřiště přihrával v 52.minutě V.Velecký balon do křídla na V.Soukeníka, ale tomu výhodná parketa ke gólu nestačila a Bárta ho vychytal. V sedmapadesáté minutě už nikoho nevychytal, načež lovil balon ze sítě potřetí. I tento náš gól padl jako přes kopírák, když T.Maleňák na polovině vypíchl domácím balon a kontr zakončil nahrávkou na pravou stranu V.Veleckému, který z křídelních prostorů znovu prostřelil Bártu a zaznamenal už jednadvacátý gól sezóny a čistý hattrick – 0:3. Domácím to definitivně ubralo na elánu a zcela rezignovali na kombinační fotbal. Jejich volbou byly dlouhé, povětšinou křížné, pasy na malé útočníky a jak to asi dopadalo si představit umíte. Ne? Tak půlka těchto dlouhých balonů skončila buď za brankovou nebo pomezní čarou a ta druhá v našich spárech. Do hodiny hry se z tohoto stereotypu vymkla jenom kloudná akce Krejčíře, ale i to bylo houby platné, neboť ránu Barana naši obránci nepustili ani k brankáři, natož k brance. V 69.minutě si po faulu na V.Veleckého postavil míč k přímáku R.Straňák, ale vzdálenost od branky se ukázala jako velká a Barta v klidu zkontroloval balon mířící nad břevno domácí svatyně. V 71.minutě zazdil po přistrčení balonu Žourkem tutovku Steiner, který ze tří metrů minul sedm metrů širokou branku a to už jsme tušili, že domácím dnes asi přáno nebude. Chyby domácí vyráběli i na vlastní polovině a jednu takovou po ztrátě balonu zkoušel potrestat R.Straňák, ale jeho pěkný lob o ždibec branku minul. V 75.minutě foukl hlavní arbitr faul J.Karlíka před našim vápnem, což bylo v rozporu s naším názorem, ale i tento přímák skončil jenom rozdrolením naší zdi. Zmar domácích měl ale pokračování a za tři minuty už jich bylo na place o jednoho míň. Druhá žlutá kosa domácícho Steinera na polovině byla náležitě spočítána a nejnebezpečnější domácí fotbalista musel do příšerných kabin o něco dříve. Možná se v nich ale jenom nechtěl tlačit se spoluhráči, když už bylo stejně rozhodnuto. Trošku vzruchu přibylo i na tribuně, kde se překřikovaly oba početné divácké tábory sedící spořádaně každý ve svém sektoru, ale protože byly v obou zastoupeny i ženy tak brzy vyhrál rozum. V závěru domácí ještě zkusili možné i nemožné a do útoku poslali i obránce Hanuse, který měl v 86.minutě po centru z přímáku na hlavě snížení, ale J.Junaštík předvedl perfektní reflex, který mu ale k dobru přičteme mimo soutěž, protože byl máván ofsajd. V nastavení jsme potom dokončili školení o vedení rychlých protiútoků, byť tento byl maličko kostrbatý. Zahájen byl jako obvykle kolem půlící čáry a po přihrávce D.Bumbalíka měl původně balon do sítě dostat A.Michalec, ale ten byl brankářem zpacifikován, jenže při pokusu o dorážku byl podražen K.Dubský a následovala penalta. Tři z případných exekutorů (R.Straňák, T.Kelíšek a V.Velecký) už slavili na lavičce a tak došlo na stopera M.Vrágu. Ten než došel z polovinu po vápno soupeře tak vznikl dojem, že zatmíme, ale důležitější bylo, že penaltu proměnil – 0:4. Po ní už se ani nerozehrávalo a duel byl u konce. Pro domácí možná s krutým výsledkem, ale na to se historie ptát nebude. Povedenou tečkou byla děkovačka pro oba týmy. Zasloužená.
P.S. Duel nebyl ani zdaleka tak tvrdý jak by napovídalo devět žlutých karet.