neděle 1.října 15,00 – mistrovské utkání muži
SK HS KROMĚŘÍŽ B – TJ NIVNICE 2:4 (0:3)
góly: 52. Goncalves (PK), 82. Fuksa – 39., 90+1. Velecký, 35. Straňák, 42. Kelíšek
sestavy:
Kroměříž B: Lebánek – Švajda, Budín (46. Fuksa), Petr – Goncalves (75. Pecina), Stoklásek (75. Kutňák), Heinz, Mazuryk, Vyhlíd – Dočkal, Surynek
Nivnice: Junaštík – Vítek, Vrága, Stojaspal – Karlík (68. Soukeník), Hulín, Bumbalík, Maleňák (87. Josefík), Kelíšek – Velecký, Straňák (90. Sláma)
rozhodčí: Havrlant – Zicháček, Vymazal
žk: Mazuryk, Budín, Pecina – Bumbalík, Kelíšek
diváci: 237
střely na branku: 7:8
rohy: 9:2
další utkání: Bojkovice – Nedachlebice 7:1, Zborovice – Nedašov 7:2, Kunovice – Těšnovice 4:3, Mladcová – Šumice 1:4, Dolní Němčí – Újezdec 3:0, Koryčany – Staré Město 1:3
Hned dva (:-D) fotbalové svátky čekaly na kroměřížské fajnšmekry v tomto týdnu. Ve středu změřila síly Hanácká Slavia s tou pražskou v poháru a v neděli přijel poměřit um s domácím béčkem náš tým. Zopakovat středeční kroměřížský výsledek nebo náš čtvrteční by nám pramálo vadilo, ale k zahození by určitě nebyl ani bod, protože domácí záloha se netají postupovými ambicemi, což dává logiku v tom, že pro hráče širšího kádru A týmu je A třída málo. My tak vysoké cíle nemáme, ale na prvním místě se nám líbí a pobýt na něm ještě nějaký týden by se nám jistě zamlouvalo. Hráli jsme ale proti nesmírně těžkému soupeři, který hojně využívá hráčů s ligovými smlouvami, čili živících se fobalem, zatímco naši se živí chlebem s máslem (a když se teď daří tak i pažitkou) a někteří, považte, i rukama. Asi proto, že se hrál šlágr tak domácí pořadatelé poslali aktéry výkvětu krajského fotbalu překvapivě na hlavní hrací plochu, kterou ve středu a včera trošku pohnětlo domácí áčko, ale my jsme jim to odpustili. Stejně jako to, že pořadatelé asi tušili, že to s nima půjde z kopce a připravili i podavače míčů, které nám byl v době domácího tlaku čert dlužný. A co naši? Do kočáru našeho přepravce nastoupilo až na zraněného K.Dubského zbývajících osmnáct kopáčů a tak měl trenér z čeho vybírat. Uhádnout základní jedenáctku ale tak složité nebylo, protože ta už se v uplynulých týdnech vyprofilovala a tak ji trenér vytáhl z klobouku i dnes. U domácích jsme napočítali obvyklých pět fotbalistů nahlednuvších do A týmu, ale na to jsme byli dobře připravení.
Že zůstal ostych v Nivnici jsme předvedli už v 1.minutě, když se mezi Budína a Petra vypravil R.Straňák a „žlutý“ zákrok domácího Budína přišel v hodině dvanácté a my kopali přímák ze sedmnácti metrů. Balon si překvapivě postavil P.Stojaspal a orazítkoval jenom zítku. Naši v aktivitě neustávali a ve 3.minutě nabídl míč R.Straňák V.Veleckému, jehož musel vychytat golman Lebánek. Ve 12.minutě se řítil do domácího vápna znovu R.Straňák, ale do kličky přes Budína se mu nechtělo a střela přes tohoto urostlého obránce mezi tyče nezamířila. Včíl je také trochu času povedět co na to domácí. Ti se věru s míčem také dovedli polaskat, ale k potěše nivnického diváckého kotle na tribuně to bylo jenom před našim velkým čtvercem a vesměs všechny finální nahrávky skončily v našich spárech či dokonce mimo hrací plochy. Podobně to dopadlo i s prvním rohem utkání, který kopali hráči „Hanáckých Atén“, ale ten skončil v nivnických rukavicích. Ve 22.minutě otravoval život domácí defenzívě V.Velecký takovým způsobem, že z toho vytěžil šanci pro R.Straňáka, který zkoušel přelobovat vyběhnuvšího Lebánka, což se i zdařilo, ale balon skončil vedle tyče. Ve 26.minutě nás domácí pozlobili dvěma rohy v krátkém sledu, ale po tom druhém zatáhl kopačák na polovinu domácích J.Hulín a po jeho přihrávce a střele R.Straňáka musel Lebánek šup na zem a vyrážet míč na roh. Po odehrané půlhodině se prvního balonu na nivnickou branku dočkali i červenobílí, ale ránu jako když kopne kobyla Goncalvesovi J.Junaštík vyrazil. Ve 33.minutě zahrál R.Straňák přetaženou standardku na D.Bumbalíka a netrefit jeho volej domácího obránce před brankovou čarou tak se na tribuně otvírala slivovice. Za chvilku se mohlo slavit na opačné polovině, ale domácímu forvardovi skočil pod nohy M.Vrága a balon odletěl mimo tři tyče. Nedáš – dostaneš? Může být. Za slabou minutu nebo lépe sepsáno hned po protiútoku vyhrál hlavičkový souboj V.Velecký pro R.Straňáka a ten ve vodách za obranou dovede plavat, což přehozením vybíhajícícho Lebánka dokumentoval zcela jasně – 0:1. Ve 38.minutě předvedli touhu po vyrovnání centrující Stoklásek a hlavičkující Goncalves, ale jeho prudký trkanec se do branky nevlezl. Ve 39.minutě rozjásala hlavní tribunu naše další gólová akce tažená po přímce J.Karlík – R.Straňák, od kterého nabral balon směr na pravou stranu, kde už ho vyhlížel V.Velecký a podél brankáře ho poslal do sítě podruhé – 0:2. V tu chvíli jsme se zalekli Csaplárovi pasti a urychleně jsme spěchali za třetí brankou. Ve 42.minutě došla naše snaha k úspěchu a to po nejpěknější akci celého utkání. T.Maleňák využil okna v domácí tříčlenné obraně a po jeho přesné přihrávce do křídla odcentroval R.Straňák na milimetr přesně na T.Kelíška, jemuž stačilo napřáhnout z prvního dotyku a pak už letět oslavovat. Do půlky ještě zatrnulo i nám, ale centrovaný přímák po faulu na Mazuryka hlavičkovali domácí v nastavení první půle do rukavic našeho brankáře. Poločas snů byl tím historií, ale opravdu to byl jenom poločas. V tom druhém nás čekala daleko větší šichta, jelikož domácí utkání zabalit nehodlali.
A nezabalili. Naopak. Navlékli nám svěrací kazajku a tu jsme ze sebe setřepali až v nastavení, k čemuž ještě 45 minut schází. Už ve 47.minutě představil domácí Fuksa svůj gólový apetit a J.Junaštík se musel natáhnout jak široký tak dlouhý a předvést pěkný brankářský zákrok. V 51.minutě jsme mohli předejít všem nastávajícím problémům, ale protože se to nezdařilo tak ty byly ještě před náma. Ve zmíněné minutě jsme měli na křuskách čtvrtý a kdoví jestli né rozhodující gól. Po rozmluvě dvou našich fotbalistů (J.Karlíka a V.Veleckého) odcentroval na malé vápno R.Straňák, ale tentokrát „Kelda“ balon ideálně netrefil a šanci zůstalo označení šance. Tím jsme na delší či pořádně dlouhý čas vyklidili domácí polovinu a jali se hájit náskok. A ten byl v 59.minutě byl po problematické penaltě (k provinění se žádný z našich ani v euforii po utkání nepřiznal) o gól menší. Po rohu a souboji několika fotbalistů o balon byl až do dálav slyšet srdcervoucí výkřik domácího Fuksy, načež nabyl rozhodčí dojmu, že došlo k vraždě a naše upozornění, že domácí hráč žije odnesl D.Bumbalík žluťáskem. Tak či onak Goncalves penaltu s přehledem proměnil 1:3. V 61.minutě zamířila tečovaná střela Dočkala po zákroku J.Junaštíka na roh, kterých zhusta přibývalo. Ani z tohoto ale nic nebylo. V 65.minutě, kdy už nám bylo opravdu všelijak a na ukazatel jsme se dívali co půl minuty, řezal po nahrávce Stokláska Goncalves míč těsně mimo tyče zpoza vápna. Prachem brzy zapadne i faul T.Kelíška oceněný kartou, po kterém a hlavně po následné standardce ještě domácí tlak zesílil, ale zatím kde nic tu nic. V 74.minutě zamířil Fuksa z dobré pozice uvnitř vápna jen do náruče brankáře a my ocenili jeho obuté dřeváky. Za minutu nás potěšil domácí trenér střídáním Goncalvese (možná to byla předem daná domluva), který našim hráčům na pravé straně provětral kecky až do aleluja. Že by se ale přestalo hrát podle domácích not to tedy ne. V 77.minutě jsme spáchali jeden z mnoha přestupků (tento na Surynka) a po centru Heinze jsme kladně ohodnotili, že zakončující Petr má brankářskou minulost a svou šanci z voleje zazdil. V 80.minutě jsme se po delší prodlevě zaběhli podívat co se děje na druhé straně hřiště a hned z toho byly všelijaké zmatky před domácím vápnem. Po dlouhém odkopu P.Stojaspala se za míčem vydal V.Velecký a nedbaje domácí přesily svedl úspěšný souboj s brankářem Lebánkem i obráncem Petrem, ale sudí před střelou do upuštěné branky usoudil, že na rozhodnutí o výsledku je brzy a odpískal našemu kanonýrovi faul. A za pár okamžiků, kdy minuty tikaly tu 82. jsme si pomysleli, že se konce ani nedožijeme. Kde se vzal tu se vzal uvnitř vápna domácí Fuksa a nechytatelnou pumelící k tyči snížil na 2:3. Na naší lavičce už byly slyšet snad i myšlenky a na infarkt bylo zaděláno slušně. Kdo by ale v tu chvíli řekl, že by remízu před utkáním bral tak by asi promluvil naposledy v životě. Uf, musíme dál. Po snížení na jednobrankový náskok jsme vzali všeme deseti i dvě standardky na polovině hostí, které přeci jenom jednu či dvě minuty ukrojily, ale to bylo pořád málo. V 88.minutě byl ve vyložené pozici na malém vápně domácí Dočkal, ale když udal hlavou balonu směr mimo tyče už vše vypadalo líp. V 90.minutě nebo i něco přes ni, kdy už se někteří i modlili poslal nákop P.Stojaspal na polovinu hostí, kde míč hlavou prodloužil S.Josefík na V.Veleckého, který v sobě zmobilizoval všechny poslední síly a po průniku z levé strany do vápna měl čas na první zakončení do golmana a naštěstí i na to druhé do branky – 2:4. Za minutu na to stihl po narážečce před vápnem zahodit tisíciprocentní šanci kroměřížský Heinz, jenž překopl vše a bylo po všem. Deváté výhra nás stalá mnoho obětí a sil, ale přece jenom si ji odvážíme. Rozhodli jsme o ní už v první půli, kdy jsme skvěle vyřešili několik rychlých protiútoků do domácí obrany. Ve druhé půli byli domácí jasně lepší, ale to bylo částěčně způsobené tím, že jsme začali bránit náskok a aktivita směrem dopředu ochabla. Po utkání potěšil hlasitý potlesk desítek našich příznivců a děkovačka spolu s fotbalisty. Pokud nás nešálí zrak tak máme sice utkání k dobru, ale také osmibodový náskok.