čtvrtek 28.září 16,00 – mistrovské utkání muži / dohrávka
TJ NIVNICE – FC KORYČANY 6:0 (3:0)
góly: 20., 45., 79. (PK) Kelíšek, 35. Straňák, 46. Soukeník, 63. Velecký
sestavy:
Nivnice: Junaštík – Vítek (76.Michalec), Vrága, Stojaspal – Soukeník (64.Karlík), Hulín, Bumbalík, Maleňák (64.O.Dubský), Josefík (46.Velecký) – K.Dubský (6.Kelíšek), Straňák
Koryčany: Rotter – Tesař, K.Věžník, J.Věžník, Eremiáš – Veselý (89.Koval), Reška, Ryška, Sedlář, Slavíček (63.Šnajdr) – Machala
rozhodčí: Ambroz – Rochovanský, Večeřa
žk: O.Dubský – Sedlář, Ryška
diváci: 250
střely na branku: 10:3
rohy: 9:1
další utkání: Kunovice – Dolní Němčí 1:2, Mladcová – Zborovice 1:3, Nedachlebice – Těšnovice 1:3, Nedašov – Újezdec 3:0, Kroměříž B – Bojkovice (3.11.), Šumice – Staré Město (4.11.)
Každé děcko ví, že jednou příjde den, kdy poprvé ztratíme nějaké ty body, ale všichni jsme se modlili, aby to nebylo v souboji prvního s posledním. Ač se stává, že i František Koudelka někdy vyhraje bylo zářivě jasné, že předzápasové prognózy nic takového nenaznačovaly, protože forma obou celků už nemohla být rozdílnější a ten lepší měl navíc výhodu domácího prostředí. V tom jsme dosud sehráli čtyři utkání s plným bodovým ziskem a skórem 25:3, zatímco hosté se z venku nevraceli zvesela ani jednou a „nejlepším“ jejich výsledkem byla prohra o tři branky. Takže v takovém rozpoložení byly obě kocábky a ta nivnická se potřetí v řadě plavila v domácích vodách. Přestože se říká, že se dvakrát po sobě doma nevyhrává tak naši chtěli po sobě doma vyhrát třikrát a dobře se naladit na nedělní strastiplnou cestu do Kroměříže, kde nás (ale i domácí) čeká nejtežší oříšek. Ten se ale bude louskat až o víkendu a před ním jsme museli splnit povinnost a dohrát první kolo. Než zmíníme něco našich tak si nalistujeme něco o hostech, které drezíruje od léta nově Jaroslav Hastík. Ten opustil jím úspěšně vedený Ořechov, ale v novém působišti zatím na zlatou žílu nenarazil. Jistě věděl, že s týmem zpod Buchlovských hor bude stěží hrát v horních patrech, ale že bude sedm kol čekat na výhru netušil ani on ani my. Koryčany během několika mála jar opustili stěžejní fotbalisté (Lysko, Vrba, Huška, bratři Hubrové, Gejdoš, Kaňa – a jistě by se našli další, ale s kronikářem hostí jsme se minuli) a tyto se nahradit nepodařilo ani co se počtu týká, natož kvality. Zřejmě proto se celek hostí, který postoupil do A třídy v roce 2016 (my také) nachází tam, kde se nachází. Naši od zmíněného roku udělali také několik kotrmelců, ale momentálně jsme na vrcholu (nebo ještě né?) a náš mladý tým funguje jako už léta letoucí ne. Ač mnohým začaly školní povinnosti tak to vypadalo, že ně kašlou, páč na předzápasovém tréninku bylo šestnáct fotbalistů, kteří si buď chtěli udržet místo v sestavě nebo jej naopak získat, ale dopadlo to tak, že změny byly tři a vše se záměrem pošetřit některé fotbalisty před utkáním na kroměřížsku. Tím je úvodní referát pomalu delší jak celý fotbal a proto už se půjdeme podívat za našimi dělníky jak jim jde práce od nohy.
Jestli se hned na záčátku chcete zeptat jaký a jestli vůbec byl mezi prvním a posledním rozdíl tak odpověď zní, že byl, ale naši se nějaký čas probouzeli a na první střelu mezi tyče čekali déle než obvykle. První roh jsme zahrávali už v první minutě a v té druhé právě po jeho odvrácení přímák z rohu velkého vápna, ale zejména přetažená standardka R.Straňáka nenadchla. Ve 4.minutě rozkmital nožky V.Soukeník, aby poslal přízemní centr na zadní tyčku, kde se zhusta nachází T.Kelíšek, ale ten jsa zahřívajíc na lavičku opravdu zakončovat nemohl. Za minutu šel z placu zraněný K.Dubský a na něj právě T.Kelíšek, což byl majstštyk. Ale k němu se napřed musíme prokopat následující pasáží. V ní si v 7.minutě hry vypracovali po faulu na Rešku přímák z rohu vápna i hosté, ale míč zabloudil ve změti těl. Další sváteční minuty naši promarnili mnoha nepřesnostmi u hostujícího vápna, kde se počet našich ztrát už nevlezl na prsty dvou ruk, zatímco v oddělení přímých střel mezi tyče byla čistá nula. Obranný val hostí zatím fungoval bez mezírky, ale naši měli trpělivost a zatím i spoustu času. A toho příliš nepotřebovali. Ve 20.minutě už se totiž skóre pohlo a bylo to po situaci v poslední době vídané často. Na roh R.Straňáka naskočil sváteční hlavičkář T.Kelíček a Rotter nalezl míč až za svými zády – 1:0. Tím bylo stavidlo otevřené a obavy z dlouhého dobývání hostujících vrat zmizely. Kostrbatá hra našich ale zatím ne tak docela. Ve 27.minutě si párkrát přihráli hosté v pořadí Tesař – Veselý, po jehož přrudkém centru měl největší šanci hostí v celém utkání Reška, ale reflexivní zákrok J.Junaštíka nohou vyrovnání nedovolil. S blížící se odehranou půlhodinou byl ideální čas přiznat si, že fotbal z naší strany nestál za mnoho (lepší by bylo napsat, že nestál za nic) a že jsme se plně přizpůsobili hostím. Po sepsání těchto nepěkných vět jakoby se naši probudili, nebo nám snad nahlédli přes rameno a začali se sebou a hrou něco dělat. Ve 32.minutě nabídl P.Stojaspal balon V.Soukeníkovi za obranu, kde se náš štírek ocitl sám před brankářem Rotterem, jenž našeho fotbalistu vyplašil dostatečně k tomu, aby trefil jen tyč. V 35.minutě už byla naše převaha zužitkována v druhý zásah. D.Bumbalík nabil zbraň T.Maleňákovi, jemuž hosté šanci zmařili jenom za cenu nahrávky R.Straňákovi, což asi rozumné nebylo, protože ten si balon navedl na parketu a technickou střelou nedal brankáři šanci – 2:0. Tentýž hráč měl šest minut před pauzou příležitost ještě větší, když mu ji nahrávkou mezi beky přichystal S.Josefík, ale včasné vyběhnutí gplmana Rottera musíme vychválit až do nebe. Ve 41.minutě kopal levačkou přímák P.Stojaspal, ale opět zmíníme úspěšného Rottera, jenž balon vyrazil k nohám M.Vrágy, načež po jeho zakončení už někteří oslavovali, ale oba nejbližší sudí míč za čarou nenašli. V poslední minutě první půle už by ho tam ovšem našel i slepý. Zkrácený „roh“ po faulu na R.Straňáka zahrával sám postižený a na zadní tyči byl v pohotovosti T.Kelíšek – 3:0. Na nic víc času nebylo a mohlo se hodnotit. Pramálo spokojený trenér M.Ondrůšek v kabině zvýšil hlas a měl proč. Naši se v první polovině hry do ničeho nehrnuli a šetřli krokem, aby se celé vystoupení zlepšilo až v samém závěru.
Druhá půle už navázala na závěr té první a byla by donebevolající lež napsat, že jsme nehráli prim. Hráli. Naši si uvědomili, že nejdražší trávník je na naší polovině a tak tam hosty pouštěli jenom sem tam a to ještě jenom podívat se. Včíl ale postupně. V první půlce jsme tolik šancí abysme s nima mohli hýřit neměli a tak jsme hned minutu po změně stran jednu využili. Delší balon M.Vrágy sklepl V.Velecký k V.Soukeníkovi, který z pravé strany přeloboval vyběhnuvšího brankáře soupeře – 4:0. Za tři minuty vyběhl J.Vítek s pěti protihráči, ale po jeho uličce minul střídající V.Velecký zadní tyčku a svoje střelecké konto nenavýšil. Hosté, mající v rukou mizerný scénář, dostali v 58.minutě lespoň štěk v podobě prvního a posledního rohu. Ten se vyvrbil po nahrávce Veselého na Rešku a zablokované střele Tesaře, ale sami si uvědomte, že to bylo opravdu málo. Naši soupeře vyučovali v křídelní hře a jeden takový únik využili v 63.minutě k páté brance. Na pravé lajně zavelel ke zteči V.Soukeník, o jehož přízemní centr projevil zájem mezi brankou a malým vápnem V.Velecký a ten z těchto prostorů střílí góly poměrně často – 5:0. V 69.minutě ztratili ostych i hosté, když nabídl balon Eremiáš Tesařovi, jenž se do něj opřel z nějakých dvaadvaceti metrů a … moc nescházelo. Pobytu na naší polovině hosté ještě využili k hlavičce Šnajdra po centru Tesaře, ale i ta proletěla vysoko. Tyto dvě situace si dovedeme vysvětlit jenom tím, že už se výsledek třpytil jak lustr a tak naši asi polevili. Nebo co. V 71.minutě hosté (Sedlář) asi lamentovali nad svým výkonem, což nebylo moc rozumné z toho důvodu, že to bylo před jejich vápnem a rozhodčí to posoudil jako prohřešek proti pravidlům a naši měli výhodu standardky. Leč jednalo se o kop nepřímý a přiťuknutí míče T.Kelíška na R.Straňáka mělo za následek to, že náš exekutor musel nahánět míč po všech čertech a k ohrožení branky jaksi nebyl prostor. V 79.minutě bylo definitivně rozhodnuto o podobě výsledku, když se do vápna hostí prosmýkl T.Kelíšek, kterému obránci pobyt v těchto místech osladili podražením a pískala se penalta. Tradiční zahrávač těchto pochutin R.Straňák se jich vzdal ve prospěch vstřeleného hetriku T.Kelíška a ten ho opravdu zaznamenal – 6:0. V 86.minutě opustila po nahrávce R.Straňáka chuť na sedmý gól O.Dubského, jemuž nestačil ani dostatek času a prostoru k samostatnému úniku a nechal vyniknout Rottera, který jak nad tím přemýšlíme zachránil hosty od daleko vyššího přídělu. V samém závěru se po situaci dva na dva ještě rozhodl změnit stav hostující Ryška, ale po „ráně“ doprostřed mohl leda zpytovat svědomí. Naši tak dopochodovali k další vysoké výhře celkem v pohodě, přestože se, jak už bylo několikrát zmíněno, rozjížděli pomaleji. Na poslední tým tabulky ale stačil i vlažný výkon trvající pár desítek minut.