sobota 13.května – mistrovské utkání muži
FK MLADCOVÁ – TJ NIVNICE 2:1
poločas: 0:1
góly: 53.Ramert, 56.Fabík – 8.O.Dubský
sestavy:
Mladcová: Liška – Blažek, Korvas, Mičola (83.Slavický), Kahaja – Ramert, Kočica, Hanák, Haloda – Fabík, Čihánek (63.Hájek)
Nivnice: Hladiš – Konečný, Bumbalík, Stojaspal (58.R.Kolaja) – Soukeník, Hulín, Vítek, Straňák, Kelíšek – O.Dubský, Sláma
rozhodčí: Nuc – Tokoš, Katrňák
žk: Fabík, Haloda, Ramert – Straňák, O.Dubský
diváci: 80
střely na branku: 6:2
rohy: 6:3
další utkání: Zborovice – Šumice 5:1, Koryčany – Hluk, Dolní Němčí – Újezdec, Bojkovice – Těšnovice, Bylnice – Buchlovice, Nedachlebice – Kunovice
Nivničtí borci po minulé výhře s Bylnicí slavili a zpívali jakoby to mělo být naposled a soudě dle dnešní docházky to pro mnohé asi naposled také bylo. Ze všech různých omluv, které si ani nedovedete představit, nám z nedělní sestavy vypadlo hned kvinteto hráčů (V.Velecký, P.Těthal, S.Josefík, J.Karlík, K.Dubský), aniž by se někdo z dalších dal dohromady (M.Vrága, M.Pácl), což ale nakonec vše nebylo, neboť P.Stojaspal nastoupil se sebezapřením a nedoléčený. Z důvodu mrské soupisky jsme upustili od cesty autobusem a k dvaadvacátému kolu soutěže se vydali, dá se říci, individuálně, načež někteří uvízli už v různých objížďkách a další v hledání mladcovského fotbalového placu. Přesto nebo proto nás ale žádné chmury netížily, protože sestava nevypadala tak zle jak absence naznačují. Horší už to bylo s obsazením lavičky, na které byli jenom dva brankáři a ten dorostenecký (R.Kolaja) musel už po hodině do útoku.. Svoje problémy, po kterých jsme moc nepátrali, má jistě i soupeř, který hraje střídavě oblačno a z posledních čtyř utkání si výhry a prohry rozdělil rovnoměrně. V tomto ohledu jsme byli před naším sokem, jelikož naše bilance ze stejného období je 3-1-0. Musíme také přiznat, že dnešní zápolení jistě nebylo šlágrem kola, protože ve hře byl pro oba týmy už jenom lepší prostředek tabulky, byť my za jistých okolností mohli pomýšlet i na čtvrté místo, které v sázce ještě je či bylo. K němu bylo ovšem bezpodmínečné zvítězit, ale v ohledu venkovních výher na tom slavně nejsme… Jak už jsme si v úvodníku zvykli tak uděláme jednu odbočku i dnes a zmíníme páteční „nivnickou“ výhru patnáctiletých reprezentantek Česka nad Slovenkama v poměru 4:1. Mimochodem až na nějaké výjimky byla jejich oslava stejná jako naše a stejně jako na nivnický se i na jejich fotbal dá dívat.
Včíl už se ale musíme vrátit na kopec a poslechnout si startovní výstřel. Ten obstaral po dlouhém autu do našeho vápna domácí Kočica a byli jsme velice potěšeni, když jeho tečovaná střela těsně minula naši branku a byl z toho jenom rožek. Naši jsa nepoučeni nechali v 5.minutě dostatek prostoru rychlému Ramertovi a tady se po jeho střele musel vyznamenat F.Hladiš. Převaha domácích přetrvávala a z ní se urodily dva další kopy od praporku, které jsme odvraceli zuby nehty. V 8.minutě utkání už jsme si chtěli k tomu všemu něco řéct také a povedlo se to skvěle. R.Straňák našel na levém křídle rozběhnutého T.Kelíška, jenž nelenil a poslal mičudu do vápna, kde o ni svedli nelítostný souboj dva naši fotbalisté a po dotyku T.Slámy ho levačkou poslal do sítě O.Dubský – 0:1. Malinko opaření domácí vypadli z role a mnoho jejich dlouhých kopačáků skončilo všude možně za ochrannou sítí nebo v místech podobných. Jako přes kopírák to dopadlo v 18.minutě se střelou Halody z dobrých třiceti metrů a vzdálenost, která dělila balon od naší branky byla vesměs stejná. Za dvě minuty musel na trávník pod nohy Fabíka F.Hladiš a bylo to v poslední možné chvíli. Jinak bylo zle. My jsme si i nadále museli vystačit s málem, jelikož domácí vápno jsme navštěvovali velmi zřídka, jestli teda vůbec. Ve třiadvacáté minutě se hrálo znova v tom našem. Stańdardku zahrál domácí Haloda jenom do zdi, ale odražený balon se našel na hlavě Kočici, načež ten k naší potěše hlavičkoval zblízka nad břevno. Ve 33.minutě se, ač se to možná nezdá, lámalo utkání. Po přihrávce R.Straňáka se ve výborné palební pozici ocitnul T.Kelíšek, ale technický pokus obletěl mimo golmana i branku a druhý gól jsme neušmodrchali. V dalších okamžicích utkání si svoje musel vyslechnout i rozhodčí, jehož výkon se tu nepozdával domácícm a tu zase nám, ale do poločasu už jsme to společně museli přečkat. Stalo se tak i po dvou dalších dobře kopaných rozích místních a po nich už byl čas na odpočinek a pofoukání bolístek.
Druhou polovinu začali opět domácí svižněji a když jsme se z krize po pěti minutách vymanili a vypracovali si přímák z boku, zdálo se, že jsme z nejhoršího venku, ale byli jsme leda tak z nejhoršího uvnitř. Standardkou jsme domácím zavařili jenom v náznaku, neb centr R.Straňáka nasměřoval J.Vítek do Zlína. A pak už to začalo. V 53.minutě poslal za naši obranu balon Mičola na Ramerta, jehož první pokus naši obránci zpacifikovali, ale odražený balon od D.Bumbalíka se k naší smůle ocitnul zpět u Ramerta a ten z malého vápna vyrovnal na – 1:1. Z tohoto pohlavku jsme se ještě ani nestačili vystřízlivět a za tři minuty bylo skóre otočené docela. Na pravém křídle přesprintoval rychlý Ramert indisponovaného P.Stojaspala a centr uklízel špičkou nohy do naší sítě Fabík – 2:1. Aby toho nebylo málo tak pro našeho obránce to byly poslední okamžiky, které strávil ve stoje. Na trávníku ho musel nahradit teprve za měsíc šestnáctiletý dorostenecký brankář R.Kolaja, pro kterého to byl křest ohněm, ale vyčítat mu, že na rozdíl od mnohých ostatním přijel z dorosteneckého utkání pomoct, nemůžeme. Naopak. Do rozháraného utkání se rozhodl v 65.minutě vstoupit kabaretní vložkou také domácí trenér Somberg, kterému se nelíbily tóny píšťalky, na což si postěžoval u sudího. Pravděpodobně ale nepochodil a spatříce žlutou kartu bylo jasné, že se mu ani to líbit nebude. Nelíbilo a nemaje trenérskou visačku byl za druhý žlutý kartonek eskortován mezi řadové diváky. Že by nás to dvakrát potěšilo se povedět nedá, protože pádící čas bez míče na hřišti nám moc nevoněl. A líp to s náma nevypadalo ani v 71.minutě, kdy našel R.Straňák rozběhnutého „Keldu“, ale ten měl i přes svou rychlost potíže dostihnout míč na ploše, a ikdyž se to zdařilo tak na dobré zakončení to bylo málo. V 73.minutě se aktivní a zlobivý Ramert opět objevil před naším golmanem, ale F.Hladiš mu tuto gólovku vyrazil nad břevno a ještě bylo o co hrát. Zlobivý byl také mladcovský Fabík, ale v jiném slova smyslu a jeho několik nevybíravých zákroků bylo oceněno až v 81.minutě, což bylo na jeho uklidnění zoufale pozdě. V těchto momentech už se naši uchýlili ke hře nazývané vabank. Pro toho, kdo neví co to je, máme stručné vysvětlení. Naši se pustili do rizika a za cenu oslabení obrany posílili útočnou fázi hry. Chápeme se? Hurá. Efekt tato hra přinese jenom sem tam a dnes to nepřineslo ani to. Snad můžeme toliko poznamenat, že dvě brejkové situace domácích v poměru třeba dva na jednoho nebo tak nějak zarmoutily ty, kdož měli vsazeno, že padnou čtyři góly a víc. Obě tři nebo kolik jich bylo skončily ofsajdem nebo špatnou přihrávkou a vlastně něco podobného se dělo i na druhé starně. Pět minut před koncem jsme zahrávali poslední roh a to byl jediný okamžik, kdy jsme si mohli pohrávat s myšlenkou na bod. Hlavička O.Dubského však přelétla břevínko a k nám přilétla další myšlenka a to ta, že to dnes bude bez bodu. Bylo, protože po této standardce odešla naděje umřít kamsi do kouta. Kdysi kdosi řekl, že když se pro výhru udělá maximum, tak není ostuda prohrát. V našem dnešním obsazení a rozpoložení to platí dvojnásob. Naši fotbalisté si za odmakaný zápas zaslouží pochválit. Příště nás už snad bude víc. Stejně jako bodů z Buchlovic.