neděle 16.dubna 16,00 – mistrovské utkání muži
FC KORYČANY – TJ NIVNICE 3:3
poločas: 3:1
góly: 11.Posolda, 16., 32.Eremiáš – 7.K.Dubský, 60.Kelíšek, 77.Straňák (PK)
sestavy:
Nivnice: Hladiš – Karlík (84.Junaštík), Konečný, Stojaspal – Soukeník, Velecký, Hulín, Straňák, Kelíšek – O.Dubský (54.Sláma), K.Dubský
Koryčany: L.Rotter – J.Věžník, Prachař, K.Věžník, Ryška – Reška, Tesař, Kaňa, D.Rotter (80.Tomáštík) – Posolda (69.Dvořák), Eremiáš
rozhodčí: Ševčík – Bartoň, Polášek
žk: Tesař – 0
diváci: 128
střely na branku: 5:6
rohy: 2:5
další utkání: Zborovice – Kunovice 0:3, Újezdec – Hluk 0:3, Šumice – Těšnovice 0:0, Dolní Němčí – Buchlovice 4:1, Bojkovice – Bylnice 9:1, Mladcová – Nedachlebice odloženo
S Koryčany válčíme už od sezóny 2015/16 a v 18.kole letošního ročníku A třídy tomu nebylo jinak, neb na pořadu byla další bitva. Na soupeřově poli jsme naposledy uspěli v podzimním období roku 2018 (2:1, 2x J.Velecký), což už si málokdo pamatuje a tak byl nejvyšší čas něco podobného zopakovat. Alespoň tak nějak jsme si to teda představovali, protože jaro jsme si tak nepředstavovali. Velikonoční vajíčka už jsou dávno oloupaná a nám do tabulky přibyly jenom čtyři body a to odpovídá zisku udělovanému za jednu výhru, remízu a prohru. To náš soupeř byl ještě v zimě pasován za kandidáta na sestup (odchod nejlepšího střelce Gejdoše to ještě podpořil), ale do jara vstoupil výborně a při sedmi uhraných bodech dosud nepoznal porážku. Ale nejenom proto byla naše role všelijaká. Jenom tři utkání totiž stačily k tomu, aby byl náš kádr rozprášen všemi možnými absencemi. Proto jsme se zatajeným dechem sledovali displej telefonu, kdy se zas někdo ozve, že ho pokousal jezevčík nebo mu spadl na malíček květináč. V těchto případech by ale do opravdu musel jít do hry i někdo vyzvednutý z hospody, protože aby toho nebylo málo, tak dorost hrál svoje utkání téměř souběžně. Jedenáctku způsobilých jsme ale dokupy dali a i přes nespočet ztrát (M.Vrága, M.Pácl, S.Josefík, P.Těthal, J.Vítek, D.Bumbalík) jsme ve dvě hodiny naskákali do busu a v něm hodinu směle pomýšleli na body. To ovšem domácí také..
Oba mančafty, vědomé si toho, že diváci dali za vstup na utkání nějaký ten groš dlouho neotálely a začaly zhurta. Hned ve 3.minutě vymysleli cosi na své levé straně domácí a před Reškou zachraňoval na malém vápně v poslední chvíli F.Hladiš. Následně jsme domácí hnali na vlastní polovinu a tam jsme zjistili, že organizace domácích řad trošku hapruje, čehož jsme do puntku využili. V.Soukeník přihrál balon K.Dubskému, který s ním před vápnem naložil stejně a přenechal jej R.Straňákovi. K.Dubský sice R.Straňákovi v tu chvíli spíše zavazál jak pomáhal, ale to se ukázalo jako promyšlený tah. Náš útočník totiž zakončení R.Straňáka tečoval do protipohybu golmana L.Rottera a naši vedli – 0:1. Kdo si myslel, že jsme na dobré cestě za výhrou byl hluboce zklamán už za pár minut. Už v 11.minutě předvedli domácí trik, na který jsme byli krátcí. Naši asi vyhodnotili situaci tak, že domácí Posolda o míč směřující mimo hřiště neprojeví zájem, ale to se šeredně spletli. Domácí útočník míč na brankové čáře doběhl a prudký centr zblízka trefil P.Stojaspala, od kterého putoval do naší sítě. Gól byl připsán Posoldovi – 1:1. Sotva jsme stihli dokroutit hlavama tak se naše sít třepala podruhé. V 16.minutě dostal míč do vápna Eremiáš a otočivše se kolem stopera P.Konečného ho křížnou ranou poslal od tyče do branky – 2:1. Chviličku trvalo než jsme se znotýrovali, ale ani tato skutečnost výsledky nepřinesla. Sice jsme po centru V.Soukeníka do vápna a ruce (?) K.Věžníka sborově křičeli penalta, ale asi ne dost hlasitě, protože sudí nás neslyšel. Ve 24.minutě jsme gól chtěli vyprodukovat bez cizí pomoci, ale kde nic tu nic. Odvrácený centr J.Karlíka nabral na svoje kopyta K.Dubský, ale střela to byla povedená do té doby, než minula o metr branku. Naši experti si po této události zase vlezli pod deku a dokonce si i chvilku zdřímli. Ve 30.minutě horko těžko odvracel hlavou balon z našeho velkého čtverce J.Karlík, ale vše přečetl Posolda a ke třetí brance domácích mnoho nechybělo. Naštěstí byl F.Hladiš u tyče včas a balon vyrazil nohou na roh. Ani na ten jsme nebyli bůhví jak koncentrovaní, protože nepokrytý Ryška měl dost času k hlavičce, ale tu poslal nad. Za pár vteřin, když hodinky ukazovaly 32.minutu, jsme už domácí náběh nezachytili a ani jednoho z kombinujících (D.Rotter, Tesař, Posolda) jsme do paty kousnout nestihli a brankářem vyraženou střelu dorážel do kisně Eremiáš – 3:1. Jestli by v tu chvíli na nás někdo vsadil pětník tak nám ho ukažte. Hazardéra. Do půlky jsme ještě tři či kolik náznaků čehosi předvedli, ale i přes ně jsme došli k závěru, že to není ono. Inu posuďte sami. Ve 33.minutě si párkrát vyměnili balon bratři Dubští, ale po jejich domluvě střílel V.Velecký (ten dnes dohnal s počtem 355 startů za Nivnici pátého R.Šlapala) tak mizerně, že si bylo možné splést balon s kačou v čepici. Jestli se dokonce nevrtěl rychleji. Ve 36.minutě se po rohu R.Straňáka a hlavičce J.Hulína neslavilo, neboť domácí golman L.Rotter u tyče problémy neměl. J.Hulín byl k vidění i v samém závěru poločasu, když byl posledním ostřelovačem domácí svatyně a to vše po centrovaném přímáku R.Straňáka. Nic víc jsme nevyprodukovali a odchod do kabin proběhl se svěšenými hlavami. Při odpočinku si naši ztroskotanci vyslechli takový céres, že jedinou publikovatelnou větou byla ta poslední: „za poločas jsme dostali tři branky a tím máme normu vyčerpanou, poďme dát tři góly i my“. Ostatní vyřčené už navždy zůstane v hostující kabině koryčanského areálu. Naštěstí.
Kdo na první půlku hudroval (a oprávněně) tak Nivničany ve druhém poločase nepoznával. Naši od první chvíle začali na svého soupeře štěkat a ten se chudák stáhl na svoji polovinu a opouštěl ji jenom výjimečně. Přímou střelu soupeře nemáme zdokumentovanou dokonce žádnou a ty dva či tři centry myslím ani popisovat nebudeme. No uvidíme. Jediný vzruch nastal v půli druhé půle, kdy po kontaktu domácího útočníka s naším J.Karlíkem toužili místní fotbalisté po penaltě, ale tyto modlitby nevyslyšel nikdo. Pojďme ale popořadě. Už v 50.minutě jsme ke zraněným museli chtě-nechtě připsat O.Dubského, jenž odkulhal ze hřiště se svalovým zraněním. V 57.minutě to stále na naši střeleckou explozi nevypadalo, neb centr J.Hulína hlavičkoval V.Velecký vysoko, ale už se konečně něco začínalo dít i před brankou Koryčan. Než jsme rafli protivníka podruhé tak jsme do notýsku sepsali neslanou nemastnou střelu (to hodně přidáváme) Tesaře a pak už to přišlo. Nevíme proč při standardce Rešky hlídal půlící čáru jenom jeden domácí hráč, ale víme, že po tomto nepovedeném kopu běželi na tohoto nebožáka tři naši vetřelci. R.Straňák poslal do samostatného úniku V.Soukeníka, který se po cestě trošku zašmodrchal, ale protože se k němu míč odrazil od brankáře znovu a na koncovku už chuť neměl tak ji svěřil před zcela opuštěnou domácí klecí T.Kelíškovi a ten už měl roli ke kontaktní brance snadnou – 3:2. Že naši ožili tady vůbec psát nebudeme, protože jste samí fotbaloví odborníci a víte i bez nás, že to tak ve sportu chodí. Takže v 63.minutě posílal do vápna další lahůdku aktivní T.Kelíšek, ale před T.Slámou ji zpacifikoval L.Rotter a to v chvíli poslední. Další křídelní brejky a zasekávačky V.Soukeníka či T.Kelíška zachytávali funící domácí s vypětím všech sil a zdálo se, že vyrovnání visí ve vzduchu. Z toho nás chtěl vyvést centrující D.Rotter, ale před dvojící domácích forvardů míč konečky prstů nadzvedl F.Hladiš a to bylo v 74.minutě od domácích opravdu vše. Čas už se jim vlekl jak smrad, ale to nebylo nic proti tomu, co jim nachystal v 76.minutě R.Straňák. No ono to bylo to, co my známe. Pár zasekávaček a kliček ve vápně a po té poslední už ležel na zemi. Sudí byl k naší radosti velmi blízko a udělal co musel. Penaltu sice faulovaný prý kopat nemá, ale kdeže… R.Straňák – 3:3. Domácí se vrtěli jak labutě na pouti, ale dostat do jejich sítě balon počtvrté jsme nesvedli. A že k tomu byla šance. V poslední minutě by se v domácích asi krve nedořezal, protože po dvou kličkách K.Dubského dostal mezi obránce balon R.Straňák, ale ten byl asi překvapen svou samotou uvnitř vápna a zvolil technickou střelu z první, přestože měl času ke všemu dostatek. Tak jak tak poslal kopačák o metr vedle a domácí museli brát bod všemi deseti. V nastavení jsme po jednom ze dvou rohů R.Straňáka nastřelili houštinku přítomných na brankové čáře a bylo semleto. V utkání dvou různých poločasů jsme ten druhý režírovali my a zaslouženě vymazali dvoubrankovou ztrátu. Daleko nebylo ani k výhře, ale nebuďme neskromní.