Muži – 2021/2022

1.A TŘÍDA 2021 / 2022

JEDNA Z NEJLEPŠÍCH SEZÓN V NAŠÍ HISTORII

   Jak už je patrné z posledních řádků loňské sezóny tak před tou novou jsme byli opět v situaci, kdy jsme hledali velitele na osiřelou trenérskou lavičku, neboť Libor Matoušek ji musel ze zdravotních důvodů opustit. Slovo hledali můžeme vyměnit za vhodnější přemlouvali, protože naše pozornost se zaměřila na návrat Václava Uhlíře. Toho se nám k naší radosti nakonec podařilo „zlomit“, ale dobře jsme věděli, že stále sedí na dvou židlích (mládež Slovácka) a to nikdy nebývá dobré. Letní přípravu ale s týmem začal a to pro nás bylo podstatné. Stejně jako to, že se po dvou předchozích nedohraných ročnících blýskalo na lepší časy a život se pomalu vracel do starých kolejí a covid ustupoval alespoň do té míry, že bylo opět povoleno i kolektivní setkávání se. Ten náš po minulém ročníku doznal změn spíše kosmetických. Hostování skončilo A.Kováčikovi a P.Konečnému a k nám naopak z Brodu přišel Nivničan Viktor Soukeník a dále Patrik Valenta a Kryštof Dubský. Jestli překvapil nebo nepřekvapil návrat Filipa Hladiše do branky posuďte sami. Už s těmito změnami jsme nastoupili k prvnímu přáteláku, ke kterému k nám přijel o třídu níž hrající Slavkov. Naše převaha byla očividná a odpovídal jí i výsledek 4:0 (2x D.Bumbalík, P.Stojaspal, R.Straňák). V poháru už to bylo horší, protože jsme za podanou přihlášku byli „odměněni“ výletem do nefotbalového prostředí Jaroslavic. Když k tomu připočítáme penaltové vyřazení (2:2, 4:2 PK, R.Straňák, S.Josefík) byly naše rozpaky dovršeny. Generálka se týden před startem soutěže v Kunovicích neodehrála pro nedostatek domácích fotbalistů a tak o naší přípravě můžeme říct, že do povedené měla daleko, ale také to, že to málokdy mívá vliv na soutěž samotnou. Povíme si tedy ještě alespoň to, že nový ročník nedoznal žádných personálních změn v obsazení soutěže, ale podstatnou novinkou bylo to, že se po remíze už nebudou kopat žádné penalty a oba týmy získají bod. Konečně.
   První srpnové kolo jsme měli na domácí půdě za soupeře Dolní Němčí a to spolu s hladem po fotbale přilákalo pětistovku diváků. Ať už fandili komukoliv tak v úvodní dvacetiminutovce viděli naši převahu a z ní vyplývající standardní situace. Po jedné z nich jsme se ujali vedení a utkání rozehráli nadmíru dobře. Následovala pasáž, v níž se od našich kopaček jiskřilo a dvojí opláceních před hostující lavičkou znamenalo  žluté karty, za které jsme mohli být vděčni, protože oba zákroky byly na vyloučení. Do půle už se hrál vyrovnaný fotbal bez brankového vyjádření a změna v ději přišla až po otočce, když byli hosté lepším týmem na trávníku, ale gól by asi nedali ani do druhého dne. Proto jsme je v poslední minutě potrestali druhým zásahem a body zůstaly v Nivnici (2:0, V.Velecký, R.Straňák). Druhé kolo v Šumicích se nám nepovedlo a to ve všech ohledech. Jednak jsme nepředvedli nic fotbalového a vše jsme ještě korunovali nedisciplinovaností (čk P.Stojaspala ve 36.minutě) a nezodpovědností. Když jsme v šestatřicáté minutě prohrávali o tři branky a hráli oslabení tak to vypadalo na debakl, ale v samém závěru jsme domácím zatopili. Tři minuty před koncem snížil prvním gólem v mužích V.Straňák a za minutu měl výhodu penalty jeho brácha Radim. Bohužel neuspěl a infarktový závěr se nekonal (3:1, V.Straňák). Z našeho fotbalového odvaru byl rozloben i trenér V.Uhlíř a po utkání oznámil rezignaci, která klubový menežment nezaskočila, ale přesto byl požádán o týdenní odklad. Derby zápasů s Újezdcem hráváme v poslední době tolik, že si jedno pro druhé už ani nepamutujeme, ale to z konce srpna roku 2021 přece jenom něco odlišného nabídlo. Především to bylo loučení trenéra V.Uhlíře s naším klubem a hlavně to, že všechny čtyři góly utkání vstřelil jeden jediný hráč. Tento pěkný počin se za pomoci svých spoluhráčů povedl R.Straňákovi a víc o utkání netřeba mluvit, protože mělo jednoznačný průběh (4:0, 4x R.Straňák). V dalším kole v Kunovicích už náš tým vedl bývalý ligový golman Pavel Barcuch, kterého nám dohodil končící kouč. Ač se nový trenér s týmem poznával za pochodu tak v utkání na soupeřově půdě to poznat nebylo. Sestava mnoha změn nedoznala a tady je i se střídáním: A.Popelka – J.Karlík, J.Roubal, V.Velecký, R.Otrusiník – P.Těthal (82.P.Valenta) – T.Kelíšek, D.Bumbalík, R.Straňák, V.Soukeník (79.V.Straňák) – K.Dubský (90.F.Ryšávka). Na gól se čekalo přes hodinu hry a zaslouženě jsme ho vstřelili my. Za čtyři minuty jsme přidali druhý a na stavu 2:0 (P.Těthal, R.Straňák) se už nic nezměnilo. Vyhrálo lepší mužstvo. Na hody jsme přivítali bez ztráty bodu soutěží proplouvající Hluk a tentokrát jsme před 523 diváky narazili. Soupeř předvedl kvalitní výkon a my s nimi drželi krok poločas. Na začátku druhého nám situaci zkomplikovalo vyloučení P.Těthala a hlavně vedoucí gól hostí a v desíti už sil na obrat nebylo. V poslední desetiminutovce nám Hlučané přidali ještě dvě branky a bylo hotovo (1:4, K.Dubský). Tradiční hodové zklamání bylo za náma a rychle běžící ročník pokračoval v Koryčanech. Po sporné penaltě v posledním vzájemném utkání panovaly určité obavy o odvetných opatřeních, ale ty se ukázaly jako liché. Problémem spíše bylo to, že jsme museli oželet služby mnoha hráčů základní sestavy a improvozovat. I  bez chybějícícch jsme ovšem  sahali po bodech a v první půli  byli dokonce lepší a gól ji vyhráli. V hodovém druhém poločase domácí zabrali a ve dvaašedesáté minutě srovnali a byli na koni. Svými chybami jsme domácím dopomohli i k vítěznému gólu, který dali  čtvrt hodiny před koncem (2:1, T.Kelíšek). Dvě prohry v řadě už byly tak akorát, ale také další kolo jsme měli roli složitou, neboť jsme se vypravili znovu ven a to do Fryštáku. Naší výhodou bylo, že se domácí trápili a tím spíše na domácí půdě. Toho se nám podařilo využít i s Ondřejem Kolajou, príšedčím ze Strání, v sestavě. Věkově daleko starší jedenáctku domácích jsme uběhali, ale jediný gól našich ze 37.minuty byl málo na to, abychom zápas považovali za rozhodnutý. Stav se však k naší potěše už nezměnil a tři body z venku (0:1, T.Kelíšek) nás znovu dostaly do plusových čísel. Nanejvýš potřebné bylo navázat na venkovní výhru také doma, ale Bojkovjané měli jistě jiné představy. Už v desáté minutě jsme jim nabídli výhodu penalty, ale balon naši branku minul a stav zůstával dlouho bezbrankový a otevřený. Podobné utkání většinou rozhoduje jediný gól a jinak tomu nebylo ani v tomto duelu. Přes lepší start hostí do druhé půle to byli naši, jimž se podařilo otevřít účet. Nutno podotknout, že k tomu přispěla  také nemohoucnost Bojkovic v koncovce. Ta pokračovala až do konce a tak skončilo vyrovnané utkání naší výhrou (1:0, K.Dubský) a posunem do horních pater tabulky. Pokus o „zázrak“ v podobě bod(u) z Osvětiman se nám nezdařil a naše dlouhodobě katastrofální bilance z tamního doupěte pokračovala. Po půlhodině fotbalu jsme prohrávali o tři góly a myšlenky bloudily ke konci utkání. Toho jsme se samozřejmě dožili a prohra 0:5 byla výsledkem naší ustrašenosti a pohody domácích, kteří dosud neztratili ani bod. Na toto vystoupení jsme rychle zapomenuli a pro nás mnohem důležitější utkání jsme sehráli doma s Nedachlebicemi. Byl to souboj pátého se třetím od konce a tudíž jsme roli favorita museli příjmout. Pětačtyřicet minut jsme ovšem nepředvedli nic a hosté se dokonce ujali vedení. O přestávce museli naši fotbalisté na kobereček a tam si vyslechli své. Výsledek se dostavil brzy a k obratu stačilo jenom deset minut druhé poloviny. Jisté polevení znamenalo, že měl protivník stále o co hrát a to trvalo prakticky až do samotného závěru. Třetí a vzápětí i čtvrtý gól padl až v 84., resp. 89.minutě. Faktem ale je, že hrát dobře jenom poločas už příště stačit nemusí (4:1, V.Velecký, T.Kelíšek, R.Straňák, P.Valenta). A tím spíš, že jsme jeli na horkou půdu do Buchlovic. Tam už jsme v minulosti předvedli všelicos a nás utkání zajímalo i z toho důvodu, že byli domácí o bod za náma a hrálo se o čtvrté místo. A lépe ho začali Buchlovjané, jelikož šli do vedení už ve třetí minutě, což ovšem nebylo ze zlých zpráv vše. V desáté minutě jsme totiž  přišli o z nosu krvácejícího kapitána D.Bumbalíka a naše rozpoložení stalo se všelijakým. Zbytek poločasu nic fotbalového nepřinesl a jeho konce nebylo potřeba litovat. Druhý děj sice fotbalovější nazvat můžeme, ale naše snažení nevedlo nikam a po druhé brance domácích bylo rozhodnuto (2:0). Čekání na remízu, se kterou bychom  byli spokojeni se znovu protáhlo a s bilancí 6 – 0 – 5 jsme klesli na sedmé místo s minimální ztrátou na celky před náma. Polepšení mělo nastat po domácím zápase s pětibodovým a předposledním Zlechovem, ale místo toho se konala blamáž se vším všudy a tu předvedla jedenácka ve složení: F.Hladiš – J.Karlík, V.Velecký, P.Stojaspal, R.Otrusiník (79.P.Valenta) – Z.Kostelník (46.K.Dubský) – T.Kelíšek (88.D.Hrabalík), D.Bumbalík, R.Straňák, V.Soukeník – V.Straňák (56.O.Kolaja). Z počáteční třičtvrtěhodiny se mnoho zápisků nedochovalo, protože k sepsání nic nebylo a tak bylo stěžejním úkolem o poločase uhájit pokladnu, protože panovaly obavy, že lidé budou chtít vrátit vstupné. Ještě krušnější okamžiky nastaly pět minut po pauze, kdy se hosté dokonce dostali do vedení. Ve dvaašedesáté minutě si mnozí po našem vyrovnání mysleli, že už to konečně půjde, ale … ne. Trápení jsme museli vydržet až do konce a konečná remíza (1:1, V.Velecký) byla samozřejmě ztrátou. Nepohoda z posledních kol s náma odjela i do neznámých Těšnovic, které patřily k tomu lepšímu, co soutěž nabízela. Po brzkém vedení nám radost vydržela pět minut, když po nich došlo ke stejně brzkému vyrovnání. Po půlhodině na polovině oplácel kapitán D.Bumbalík a naše akcie šly prudce dolů. Do posezení v kabinách se na nerozhodném stavu nic nezměnilo, ale po změně stran už nám nestačila ani nezměrná bojovnost a nasazení. Dvacet minut před koncem jsme nepokryli standardku z velké vzdálenosti a po ní se domácí dostali do vedení. Gól z penalty v samotném závěru jenom zpečetil výhru domácích (3:1, R.Straňák). Konec podzimu a zisk pouhého bodu z posledních tří utkání rozsypal naše plány na pobyt v horní polovině, ale přesto nám do ní chybělo jenom lepší skóre. Naše mužstvo ovšem mělo soutěž rozehranou na daleko větší bodový zisk (8.místo:  6 – 1 – 19:21 a 19 b.), než jsme nakonec sklidili. Spodek tabulky byl ale daleko za náma a oprávněně jsme doufali, že také rozpačité sezóny, které jsme strávili na dně tabulky. Blíže jsme tedy měli k medailovým pozicím a jestli se k nim přiblížíme jsme se měli dovědět v jarní části. Zlepšit v ní budeme muset koncovku, protože v devíti zápasech ze třinácti jsme nedali víc jak jeden gól. Pokud k tomu přidáme i disciplínu budeme tabulkou jistě stoupat.