Muži – 2019/2020

1.A TŘÍDA  2019 / 2020

PANDEMIÍ POZNAMENANÝ ROČNÍK NEDOHRÁN

   Po hubených letech nás loňský ročník rozmlsal natolik, že jsme začali pomýšlet na trvalejší zakořenění v A třídě, která se v Nivnici hrávala v sedmdesátých letech a která by ji dlouhodobě slušela. Hráčský kádr už by s ní potíže mít neměl a také materiální podmínky k tomu byly vyhovující. Zvláštní kapitolou byl také vybudovaný sportovní areál, jenž nám záviděli mnozí okolo a jenž snesl  i přísnější měřítko než byla krajská A třída. Spokojení jsme však byli i s ní a před novou sezónou se začaly spřádat plány jak s ní naložit. Jak (ne)dopadne nemohl tušit  nikdo na celém světě, ale k tomu dojdeme později. Nyní se nacházíme v létě 2019 a trenér R.Leitner si plánuje přípravu. V zákulisí už se ale peče příchod jiného trenéra a tak to také dopadne. Taktovky se ujímá Václav Uhlíř, který už nivnický tým pozoroval v závěru minulého ročníku a doposavad cepoval fotbalisty Hluku. Trenérskou otázku jsme tedy měli vyřešenou a než se dostaneme ke změnám v kádru tak se podíváme na složení naší třídy. Ta doznala více změn jako obvykle a konkrétně se to týkalo čtyř týmů. Do krajského přeboru se vrátily Kvasice, nabídku mimořádného postupu využily Napajedla a opačný směr nabral Ořechov. Samostatnou kapitolou byly Žalkovice, které krajské soutěže opustily docela a vzaly za vděk okresním přeborem. Tyto týmy nahradil z KP Hluk (také zvolil dobrovolný sešup) a z B tříd Šumice, Fryšták a mimořádně i Zlechov. Pohyb nastal tradičně i v našem kádru a není překvapením, že prvním odejivším hráčem byl M.Zikmund (3 odehrané utkání), který nepřesvědčil nikoho a skončil v propadlišti dějin (hrával poté v Jaroslavicích). Labutí píseň zazpívá i D.Bartoš, který na loňských sedmnáct utkání nenaváže a objeví se jednou. Dalším fotbalistou vydávajícím se na cesty byl brankář P.Lysoněk (11 utkání), jenž  zamířil do Lóze s touhou pravidelně chytat, což se mu podaří. Nového brankáře jsme přivítali i u nás, když F.Hladišovi přibyl konkurent Antonín Popelka (příchod z Podolí jako hráč Strání) a bude otázkou jak se s tím oba poperou. Staronovou tváří je návrat Jana Máčalíka a fungl noví fotbalisté byli dokonce tři. Z brodského dorostu přišli Tomáš Kelíšek a Jakub Vítek a z Babic (hráč Napajedel) Marek Škrabal. V přípravě zkoušený střelec Erik Pešík z Ostrožské Lhoty trenéra překvapivě nezaujal a tak mu u nás dres šít nebudeme (rovněž tak Jakubovi Hulínovi, který nevěděl sám co chce). Tím je výčet změn hotový a bylo potřeba otestovat formu jak nových tak i stávajících fotbalistů. První utkání se hrálo doma s nedávno tradičním soupeřem z Havřic. Celkem tradiční byly i výsledkové trable, poněvadž plichta 1:1 (R.Straňák) nemohla nikoho nadchnout. Následující utkání se Starým Městem už fajnšmekrům nabídlo jiné menu a naši svého soupeře rozstřleli 6:1 (V.Velecký, M.Škrabal, P.Těthal, R.Straňák, D.Bumbalík, M.Hladiš). Za týden už jsme naskočili do pohárovývc vod a v těch krajských jsme už několik let nic ohromujícího nepředvedli a nezměnilo se to ani s Nedachlebicemi. Po pomalejším rozjezdu jsme šli před odchodem do kabin sice do vedení, ale navýšení náskoku se nezdařilo a tak jsme za to byli dvacet minut před koncem potrestáni vyrovnáním. Na remíze 1:1 (J.Máčalík) se až do devadesáté minuty nic nezměnilo a v penaltovém rozstřelu s námi byl ámen. Dvakrát jsme ani netrefili branku a tak se další kolo bude týkat soupeře.
   Mistrovské duely jsme zahájili ve Fryštáku v sestavě F.Hladiš (46.A.Popelka) – P.Hladiš, J.Roubal, V.Velecký, M.Holboj – Z.Kostelník – M.Škrabal (46.T.Kelíšek), R.Straňák, D.Bumbalík, J.Máčalík (86.V.Borýsek) – P.Těthal (68.S.Josefík) a jak pohlížet na dovezený bod nevíme. Až do domácícho vyrovnání v 67.minutě jsme byli lepším mužstvem, ale víc jak jeden gól z jsme z mnoha  šancí dát nedokázáli a navíc i ten jeden byl vlastní. Po zmíněném vyrovnání byli pány na hřišti domácí a měli více šancí na rozhodující gól. Ani oni však neuspěli a tak se znovu o druhý bod kopaly penalty. V nich jsme znovu neuspěli (2:1 PK, vlastní) a tak jsme se s tím bodíkem museli nakonec smířit. Před domácím startem si náš areál osahala jak reprezentační „sedmnáctka“ tak i ligová Příbram a po nich už jsme mohli vyběhnout na vlastní trávník i my. Soupeřem byly Bojkovice a také naše koncovka s níž jsme bojovali po celé utkání. Přitom herně byl náš výkon hodný uznání, ale co naplat, když se po zahození čtyř našich tutovek ujali vedení hosté a to vše před třicátou minutou kvalitní podívané. V 56.minutě jsme z přísné penalty vyrovnali, což můžeme považovat za vysvobození, protože dát gól ze hry bysme nedovedli ani do skonání světa. Obě mužstva se až do konce snažila o vítěznou branku a taktizování mnoho místa nemělo. Nesvedl to ale ani jeden z týmů a my museli podruhé do penalt (včetně poháru potřetí) a opět z toho byl jenom bod, přestože bychom si zasloužili víc (1:2 PK, R.Straňák). V součtu s úvodním kolem pro nás byly dva body zklamáním. Napravit jsme to mohli už ve třetím kole, ale protože se jelo do Osvětiman tak bylo rozumnější s tím nepočítat. A mimo jiné také proto, že domácí táhli šňůru patnácti tříbodových výher v řadě. Tentokrát jsme však byli domácím vyrovnaným týmem a po bezbrankovém poločase jsme se dokonce dočkali úvodní branky utkání. Mohlo však být ještě líp. Minutu před přestávkou postupoval sám na branku J.Máčalík, ale jsa stažen domácím Šumulikoskim akci dokončit nemohl a upadl. Rozhodčí Mitáček si pravidla vyložil po svém a žluté kartě se divili všichni. Něco uhrát nám souzeno nebylo také z důvodů jiných. Domácí prostě zvýšili obrátky a majíc k tomu fotbalisty nás začali přehrávat, z čehož rezultovalo po hodině hry vyrovnání. Druhý samostatný únik J.Máčalík už stihl odehrát až do konce, ale podél brankáře minul i branku a tak se urodilo na straně domácího mužstva. V 76.minutě obrátili po hlavičce stav ve svůj prospěch a naše snaha už k bodu nevedla (2:1, P.Těthal). Další týden byly hody a bez ohledu na to také povinnost vyhrát, protože dva body po třech kolech stačily toliko na desáté místo. Čtyři roky jsme na hody nevyhráli a k přerušení této nelichotivé série stačilo jediné – porazit Koryčany. A vykročili jsme správnou nohou. Půlhodinové trápení s koncovkou na polovině hostí skončilo standardkou a konečně také první brankou. Hosté mnoho příležitostí k vyrovnání neměli, ale protože ani naši druhý gól ne a ne dát tak jsme se o výsledek bát přece jenom museli. To trvalo až do 79.minuty, kdy se prosadil T.Kelíšek a závěr se tak mohl odehrát v klidu (2:0, D.Bumbalík, T.Kelíšek) a první výhra byla na světě. Na hody do Šumic už s náma neodjel J.Vítek (Nezdenice), ale naopak cestoval P.Stojaspal, který se po půlročním trucování vrátil na trávník. První poločas přinesl přítomným jediný gól a to v podání našeho J.Máčalíka, jenž zužitkoval přízemní centr z 18.minuty. Stav to byl spravedlivý, jelikož naši byli fotbalovější a domácí se probudili až kratičko před přestávkou, ale to už bylo na vyrovnání pozdě. Ve druhém poločase byl obraz hry jiný a domácí převaha začala postupně gradovat a nabírat na obrátkách. Střelecké trápení se ale tentokrát přesunulo na domácí kopačky a proto jsme i se štěstím vedení udrželi (1:0, J.Máčalík) a přivezli cenné tři body. Na to, že by si domácí nějaký bod za druhý poločas zasloužili už si za týden nikdo ani nevzpomene. Pokračovat na vítězné vlně se podařilo i nepodařilo na domácím hřišti s Nedachlebicemi. V první půli se sice sem tam něco dělo, ale ke změně stavu to vést nemohlo, protože o vyložených šancích řeč není. Na obou stranách se střílelo jenom z dálky a žádná z kombinací neskončila ve velkém vápně kloudnou nahrávkou a tak se končilo bezbrankovým stavem. Druhá půle už góly nabídla. Ten první zařídil z penalty R.Straňák. Stejnou příležitost měli i hosté, ale branku z ní vůbec netrefili. Radost nám svým vyrovnáním zkazili hosté až sedm minut před koncem a poslali utkání do penalt. V nich jsme byli po delší době úspěšní a dva body se nám hodily do krámu (2:1 PK, R.Straňák) a poznat to bylo i v tabulce, kde jsme se už našli v její horní polovině. V dalším kole jsme se představili znovu na domácím trávníku a to proti dvoubodovým a předposledním Buchlovicím. Pomýšlet na něco jiného než tři body tedy nebylo možné. S rolí favorita jsme se vypořádávali třicet minut a potom už bylo utkání jenom otázkou skóre. Do přestávky jsme stihli vsítit tři góly, když se všechny vtěstnaly do šesti minut. Po brzké brance po změně stran už se hrálo v exhibičním tempu a spíše na parádu jak na nárust skóre. To se ostatně změnilo už jenom jednou a výsledkem byl pátý gól na cestu (5:0, 3x R.Straňák, Z.Kostelník, V.Velecký) a pátá příčka v tabulce. Úspěšná série z nás udělala celkem pochopitelně favorita zápasu u posledního Zlechova a bylo jenom na nás jak se s tím popereme. Obavy byly rozptýleny brzo  a první gól jsme dávali v době, kdy motor našeho autobusu nestačil ani vychladnout. Na gól z páté minuty jsme sice navázali až ve 35.minutě, kdy už hráli domácí v desíti, ale to ničemu nevadilo. Horší bylo, že jsme  v plném počtu  nevydrželi ani my a po třetí brance Nivničanů byl ještě do přestávky mimo hru V.Borýsek. Resumé poločasu tedy znělo následovně. Oba týmy bez jednoho vyloučeného a 3:0 pro nás. Za deset minut druhé poloviny jsme domácí rozcupovali dalšími dvěma góly a bylo po všem, jelikož už jsme neproměnili ani penaltu. Zbytek utkání se rozdrobil do mnoha soubojů a po jednom z nich už nás bylo jenom devět, když byl druhým našim vyloučeným M.Holboj. Vysokou výhru (5:0, P.Těthal, V.Borýsek, R.Straňák, P.Hladiš, T.Kelíšek) jsme vykoupili dvěma vyloučenými, bez kterých se příště musíme obejít. To příště bylo domácí utkání  s Újezdcem a utkal se třetí s pátým, což byla jakási záruka dobré podívané. To se také potvrdilo a 275 diváků se nenudilo. V první polovině derby viděli naši převahu, která nám po brzké vlastní brance a střele Z.Kostelníka z úhlu do opuštěné branky přinesla dvoubrankové vedení. Po změně stran hosté přeskupili svoji sestavu a ke sledování byl docela jiný Újezdec jak tomu bylo v úvodní pětačtyřicetiminutovce. Pomohl jim také včasný kontaktní gól a tuto vodu do svého mlýna potřebovali. Přežili i naše nastřelené břevno a omšelé nedáš dostaneš dovedli stejně jako Csaplárovu past k dokonalosti. V 72.minutě po závaru před naší brankou srovnali a nutno říct, že zaslouženě. Stav na svoji stranu ani přes všeobecnou snahu nepřevážilo ani jedno mužstvo a tak druhém bodu rozhodovaly (ne)populární penalty. V nich jsme nepotřebovali ani pátou sérii, protože na jeden gól hostí čtyři naše zásahy bohatě stačily (3:2 PK, vlastní, Z.Kostelník). Dva body jsme přivítali s otevřenou náručí, protože jsme po letech patřili k tomu lepšímu, co se v A třídě nacházelo a třetí místo s bodovou ztrátou na druhé Bojkovice to dokazovalo plnou měrou. Všechno ovšem jednou končí a naši šňůru šesti výher nevyjímaje. V nedělním dopolední jsme narazili v Otrokovicích na místní béčko a to na nás vletělo ve velkém stylu. My jsme byli asi duchem na auto burze, která se konala v Nivnici souběžně a podle toho to vypadalo. Naši nastoupili ve složení F.Hladiš – P.Hladiš, J.Roubal, V.Velecký, P.Stojaspal – M.Hladiš (68.V.Borýsek) – T.Kelíšek (87.F.Ryšávka), D.Bumbalík, R.Straňák, Z.Kostelník (74.S.Josefík) – P.Těthal a náš výkon se těm předchozím vůbec nepodobal a třetí tým tabulky jsme nepřipomínali ani náhodou. Domácí toho bezezbytku využili a ani je to nestálo mnoho sil a do přestávky nám nadělili  dva kousky. Po přestávce se dlouho nečekalo ani na třetí a zdálo se být po zápase. Pět minut po třetí inkasované brance jsme Z.Kostelníkem vykřesali malou naději a konečně začala za něco stát i naše hra. V 77.minutě jsme po rohovém kopu docílili kontaktního gólu a náboj byl na světě. Do branky jsme dostali ještě jeden balon, ale ofsajd naše oslavy zrušil a na další akce už nezbyl čas (3:2, Z.Kostelník, D.Bumbalík). Utkání jsme prošustrovali v jeho první polovině a tak jsme si odvezli jenom ponaučení, že nestačí hrát dobře jenom určité úseky. Čtyři dny po prohře nás v Nivnici rozptýlilo mezistátní utkání šestnáctiletých nadějí mezi Českem s Slovenskem (2:0) a po něm už jsme mohli spřádat další plány. Ty byly celkem jasné a jelikož v letošní sezóně neškodný Hluk (12.místo, 6b. a jediná výhra) nic nepředváděl tak byla povinnost ho porazit. Hosté nám foukli sami do plachet už v 9.minutě, když nechali běžet samostatného D.Bumbalíka na svoji branku a ten tuto nabídku využil. Také další herní období patřilo nám, ale pojistky v podobě druhé branky jsme se dočkali až těsně před přestávkou. Hned po ní jsme vsítili třetí gól a bylo rozhodnuto. Po hodině fotbalu narostlo skóre na 4:0 a zbytek se mohl bezstarostně dokopat. Hlučanům jsme sice ještě darovali zbytečnou penaltu, ale ani její proměnění nemohlo mít na dělbu bodů vliv (4:1, 2x D.Bumbalík, P.Těthal, R.Straňák) a utkání jenom potvrdilo, že náš soupeř letos prožívá personální i herní krizi a udělal dobře, když dobrovolně opustil kr. přebor. Poslední výlet nás čekal do blízkého Dolního Němčí, což je neklamné znamení, že se hrálo derby, kterých máme v této soutěži přehršel. Oproti minulým ročníkům jsme měli i bodů přehršel, ale proč nějaký nepřidat? Hodně z 360 diváků přijelo od nás, ale cestu domů veselou něměli. Před pauzou jsme si sice vypracovali jednobrankový náskok, ale náš nástup do druhé fáze za mnoho nestál a domácím stačily na vyrovnání dvě minuty hry. Naši potom objevili staré neduhy a po zahození i nemožného dostali od domácích lekci z produktivity, když museli strávit gól z dorážky po rohovém kopu. Protože to bylo v 67.minutě tak času na nápravu bylo dost, ale naši to za správný konec nevzali. Závěr byl rozkouskován i jejich zásluhou a jako příčinu uvedeme, že jsme hodně přitvrdili, čehož dokladem je šest obdržených žlutých karet. Místo fotbalu jsme se věnovali činnostem odvádějících nás od hry a na konečném výsledku se také proto nic nezměnilo (2:1, D.Bumbalík), což je mrzuté, protože na hřišti jsme horším týmem nebyli. V tabulce nás tento nezdar sesunul o jednu pozici a na návrat na medailové příčky jsme měli už jenom jeden pokus. Závěrečné podzimní  kolo jsme hráli doma proti Kunovicím a vzruchu v něm bylo požehnaně. Nejdříve zmíníme náš matný výkon, jenž trval třicet minut a během něho se dalo najít pár velmi dobrých šancí hostí, ale bez užitku. Našim se ulevilo až ve 39.minutě, když poslal míč hlavou do sítě V.Velecký. Tentýž hráč tečoval za tři minuty před branářem střelu zpoza vápna a rozdíl byl dvoubrankový. Obránce hostí Uhlíř (syn našeho trenéra) měl za to, že se jednalo o ofsajd, což asistentovi Zpěvákovi sdělil takovým způsobem, že pro rozhodčí Jílkovou nebylo zbytí než tasit červenou. To rozlítilo hostující fanoušky až je musela přijet krotit policie! Poslední dvě minuty úvodní části se dohrály za oboustranného šramotu, který se po změně stran vypařil a dále už měl prostor fotbal. V 54.minutě se zdálo, že je i po něm, protože jsme skórovali potřetí, což v součtu s tím, že hosté hráli oslabení opravdu vypadalo na rozhodnutý zápas. Pravda to ale docela nebyla, neboť už za pět minut Kunovjané snížili. Naši podřimovali i nadále a probudia je teprve nastřelená spojnice tyče a břevna, což byl spouštěcí element toho, aby znovu zabrali. Tak se i stalo a hrál se výborný fotbal nahoru dolů a oba brankáři měli plné ruce práce. Jelikož ale vše vyřešili tak se na výsledku (3:1, 2x V.Velecký, P.Stojaspal) nic nezměnilo a skvělý podzim byl u konce. Nivničané ho odehráli s bilancí 6 – 2 – 2 – 3  a brankovým poměrem 29:14. Součet těchto čísel vynesl 24 bodů a to stačilo  na třetí místo. Pochopitelně nebylo nikoho, kdo by se netěšil na jarní část.
   Zimní část sezóny začala zcela standardně a po jejím začátku měl náš tým na přelom ledna a února naplánované soustředění. Jedinou změnou bylo, že jsme neodjeli na Bečvu, ale do bližších Pozlovic. Zatímco muži ladili formu tak řemeslníci využili opuštěného bufetu a uvedli ho do reprezentativního stavu, což dřív či později ocení nejeden návštěvník našeho areálu. Sportovní část běžela nadále podle plánu a mládežnické kategorie hrály jeden turnaj za druhým a ti starší si vzali na starost Sportovní ples (15.února). 1.mužstvo odehrálo úvodní přípravné utkání v Luhačovicích 23.února a soupeřem byly Slušovice. V naší sestavě mnoho převratných změn nenastalo a z nových tváří zmíníme jenom Radima Otrusiníka, který k nám přestoupil z Buchlovic. Utkání skončilo nerozhodně 3:3 (2x J.Máčalík, R.Straňák) a proti soupeři z kraje to byl přijatelný výsledek. Ten další byl ještě lepší. Přestože kope Nevšová o třídu výš a naši sčítali jednu absenci za druhou tak se nám podařilo vyhrát 4:2 (2x R.Straňák, P.Stojaspal, F.Ryšávka). Dějištěm třetího utkání byl nezvykle staroměstský Širůch, kde nám náš trenér V.Uhlíř domluvil „osmnáctku“ Slovácka. Ta byla fotbalově na výši, ale prohra 0:4 byla až příliš krutá. Naši běhali převážně bez míče a byli rádi, že je po všem. Utkání se hrálo 8.března a společností už rezonovalo jenom jedno téma. Z Číny se do Evropy rozšířilo virové onemocnění (dnes už všem známý Covid 19) a státní orgány celého světa odvolávaly jednu akci za druhou, aby minimalizovali setkávání většího počtu lidí. Pochopitelně to postihlo i sportovní akce a jako první jsme rušili účast na tradičním mládežnickém Gazda cupu v polovině března. Netrvalo dlouho a Výkonný výbor Zlínského krajského fotbalového svazu v souvislosti s šířením koronaviru a s vyhlášením Bezpečnostní rady státu rozhodl takto: A) soutěže mládeže Zlínského KFS jsou až do odvolání odloženy. B) soutěže mužů Zlínského KFS jsou až do odvolání odloženy. Rozhodnutí naprosto logické, protože kromě pracovních povinností se nedělo vůbec. Jarní část sezóny byla nakonec zrušena úplně a částečné uvolnění nastalo až v červnu, kdy bylo povolené setkávání se omezeného počtu lidí. Naši toho využili a 7.června odjeli po třech měsích odehrát fotbalové utkání. Hrálo se ve Slavkově a Nivničané vyhráli 2:0 (Z.Kostelník, J.Máčalík). Úroveň duelu byla poplatná tomu, že se tři měsíce nikdo s míčem nelaskal, ale všichni byli rádi i za to málo. To samé se dá říct i o odvetě hrané v Nivnici (1:0, V.Soukeník). Fotbalové svazy mezi tím prohlásily soutěže za ukončené a tabulky zůstaly v platnosti. Postupy a sestupy se mimo ty mimořádné nekonaly a to bylo pro jedny zklamání a pro druhé vytažením trnu z paty. Přes neplnohodnotnou sezónu musíme naše třetí místo ocenit.

Kádr a počet odehraných utkání: 13 – Těthal, Roubal, R.Straňák, Kelíšek, 12 – V.Velecký, P.Hladiš, 11 – Bumbalík, Josefík, M.Hladiš, 10 – Popelka, Holboj, 9 – Kostelník, Škrabal, Borýsek, 8 – J.Máčalík, 6 – Ryšávka, 5 – Stojaspal, 4 – F.Hladiš, 1 – Vítek, Bartoš. Trenérem byl celou sezónu Václav Uhlíř.

Střelci gólů: 7 – R.Straňák, 5 – Bumbalík, 3 – V.Velecký, Těthal, Kostelník, 2 – Kelíšek, vlastní, 1 – P.Hladiš, J.Máčalík, Stojaspal, Borýsek

PŘEHLED UTKÁNÍ