Muži – 2017/2018

1.A TŘÍDA 2017 / 2018

DO POSLEDNÍHO KOLA O ZÁCHRANU

 Přestože byla loňská sezóna psychicky náročná až do posledního kola tak oproti této to byl jenom slabý odvar. K tomu ale dojdeme postupem času a hlavně to pochopíte sami. U trenérského kormidla zůstal M.Ondrůšek, což bylo domluveno už před koncem loňského ročníku a příprava začala velmi zhurta a už 14.července se hrálo proti okresní přebor hrajícímu Bánovu. Výsledek určitě není důležitý (7:1), ale utkání nám poslouží k první inventuře ve složení kádru. Podle očekávání u nás ukončili působení dva zapůjčení hráči a to T.Kadlček (D.Němčí) a M.Machala (Drslavice). Odchod obou tragédií nebyl, ale ohlášený konec kariéry P.Ligase už se k ní blížil. Letní hledání stopera ovšem dopadlo tak, že lídr našeho týmu v Nivnici k naší spokojenosti pokračoval. Obejít už se ale budeme muset bez brankáře P.Mendla (Rakousko) a O.Slezáčka (studium). Na brankářský post se vrátil F.Hladiš, ale ostatní náhrady už adekvátní nebyly ať to zní jakkoliv. Z Uherského Brodu přišli Radek Jančář a Tomáš Jurča a z Hluku Pavel Kryl. Další tři hráči, kteří u nás a vlastně ani v A třídě kořeny nazapustí. V takovém složení jsme nastoupili na domácím trávníku proti Újezdci. Půl utkání spíše připomínalo první zimní přátelák, ale postupně šla kvalita přece jenom částečně nahoru. Týden před startem se sice 2:0 (M.Holboj, V.Velecký) vyhrálo, ale stále bylo co pilovat. Soutěž doznala ve složení pěti změn a nově budeme hrát s béčkem Otrokovic, Fryštákem, Jaroslavicemi, Buchlovicemi a znovu i s Ořechovem.
   Start si  ovšem vzal v Nivnici na starost ten nejtradičnější účastník A třídy –  Nedachlebice. Naši se přestavili ve složení F.Hladiš – J.Michalec (84. T.Jurča), P.Ligas, P.Hladiš, R.Jančář –  P.Kryl (40. M.Holboj), V.Velecký, Z.Kostelník, P.Lukeš, J.Máčalík – S.Josefík a tato jedenáctka byla zpočátku hosty zatlačena na vlastní polovinu a bohužel to mělo za následek i první gól utkání. Ten padl po střele z vápna po odvráceném rohovém kopu. Snaha o vyrovnání byla enormní a to bez rozdílu jestli se hrál první nebo druhý poločas, ale k naplnění ne a ne dojít. Dlouho nepomáhaly ani standardní situace až se ujala ta z padesáti metrů v 86.minutě. Dlouhý nákop z poloviny poslal hlavou do břevna P.Ligas a dorážka V.Veleckého už spadla tam kam jsme chtěli. To ale zdaleka nebyla poslední zásadní událost utkání, protože v poslední minutě přistál balon na ruce našeho obránce a o Nivničany se pokoušel infarkt, jelikož sudí odpískal penaltu! Urban ji však poslal vysoko nad a v penaltách se po remíze pokračovalo dál. Rozhození hosté si s něma neuměli poradit ani ve větším klidu a dva body vypenaltovali naši (1:1, 4:2 PK, V.Velecký). Ve Skašticích byli domácí jasnými favority, ale ještě než se začalo tak nás překvapilo, že z 23 diváků jich 18 známe i jménem. Jestli to teda má smysl hrát fotbal v takové vísce se samými cizími hráči… Nám v utkání chyběli hlavně P.Hladiš, F.Májek a P.Lukeš a to už by byly citelné ztráty i proti slabším soupeřům. Utkání můžeme považovat za vyrovnané asi do dvacáté minuty a potom už přebírali otěže  hry domácí, čekajíc na gól do 40.minuty, kdy se prosadili z přímáku kanonýr Konečník. Po pauze nebyli ještě ani všichni diváci na svých místech a domácí nám utekli o dvě branky po hlavičce Batíka. Tím bylo utkání opravdu rozhodnuté výsledek býl určitě spravedlivý (2:0). Zatím nikdo netušil, že Skaštice soutěž vyhrají.  S Dolním Němčím nám to v poslední době jde, takže jsme měli o důvod víc se na derby těšit. Těšilo se i hodně lidí a ti viděli balon čaastěji na našich kopačkách. To se bavíme stále o prvním poločase a v něm padl po střele V.Veleckého první gól utkání. Druhý chtěli jistě dát hosté a proto zabrali, ale jejich počáteční nápor ve druhé půli ustával a hra se postupem času vyrovnala. S blížícím se koncem začali hrát hosté na riziko a za to zaplatili druhou inkasovanou brankou ze situace, která se často nevidí. Naši běželi totiž hned tři sami na brankáře a po několika nahrávkách se J.Máčalík z úhlu trefil přesně a rozhodl o naší výhře (2:0, V.Velecký, J.Máčalík). Do Ořechova odjel kdo měl ruce nohy a domácí nám v prvním poločase dali tři branky. Ovšem pozor – po každé z nich dokázal V.Velecký srovnat a do kabin se odcházelo za stavu 3:3. A ani to nebylo vše. Se začátkem druhého poločasu se domácí dostali do vedení počtvrté, když atakovaný P.Ligas prodloužil míč do vlastní sítě. Věřte nebo ne, ale V.Velecký vyrovnal i počtvrté. Škoda, že mu někdo nepomohl, protože na pátý a šestý gól domácích už nic nenalezl (6:4, 4x V.Velecký).  První zářijovou neděli k nám přijely hodovat Koryčany. Na první dva góly se ve frontě stát nemuselo a oba přišly brzo. Úvodní dali v 10.minutě hosté a padl po našem rohovém kopu a následném dlouhém výkopu brankáře hostí na spoluhráče Lyska. Balonem za obranu jsme za tři minuty kontrovali i my a začínalo se znovu. Vytýkat našim špatnou hru nelze, neboť se dostali i do několika šancí, ale vrcholem snahy bylo jenom nastřelené břevno. Na kolena nás dostala v 56.minutě malá domů P.Ligase P.Hladišovi, jemuž sebral od noh balon Gejdoš a hosté vedli, ač hra a příležitosti byly na naší straně. To pkračovalo i nadále, ale jak to chodí tak stačil jeden protiútok hostí do naší početně zeštíhlené obrany a bylo po zápase (1:3, V.Velecký). Po druhé porážce v řadě  začalo přibývat starostí, protože pohled na tabulku nebyl kdovíjaký. Jedenácté místo s bodovým náskokem od předposledního pro nás ale nebylo nic nového. Že by nám mělo být po utkání v Osvětimanech líp asi čekal málokdo a také tomu tak nebylo. Domácí nám od čtyřiadvacáté do šestatřicáté minuty vrazili do sítě čtyři míče a byl s náma pokoj. K našemu nemalému potěšení domácím čtyřbrankové vedení stačilo a zabrali zase až po našem snížení. Pět minut před koncem potvrdil gólový apetit Zýbal a konečný výsledek mohl do světa (5:1, J.Máčalík). Jediným pozitivem bylo, že máme toto „populární“ utkání za sebou. Horší je, že za sebou máme v tabulce  málokoho (Nivnice – 5b., Buchlovice – 5b., Fryšták – 0b.). Na devátém místě se trápící Bojkovice nemohly mít schůdnějšího protivníka jak posledními zápasy rozklížené mužstvo Nivnice. Z obrany, se kterou jsme začínali soutěž proti Viktorce scházeli P.Ligas, P.Hladiš a dlouhodobě zraněný R.Jančář a tak se znovu improvizovalo. Hráči, kteří se stáhli dozadu zase chyběli v ofenzívě a tak to šlo pořád dokola. Za mokra chledu rozehřál diváky jako první hostující Naňák, jemuž jnaši rychlostně nestačili po ráně z křídla ke vzdálenější tyči se zapisoval úvodní gól. Kuriozní vyrovnání bylo na pořadu už za pár okamžiků. Hostující obránce trefil našeho hráče tak, že z odraženého balonu byl parádní lob, který golman vyrazil k nohám dotírajícího J.Máčalíka a bylo srovnáno. Ale také jenom na chvíli. Další sprint Doliny skončil centrem na hlavu Hladíka a ten se z dobré pozice nezmýlil. Nedá se říct, že by to naše nějak výrazně položilo, protože všelijakých zajímavých událostí bylo i na polovině hostí pořád dostatek. Třeba o té ze 41.minuty jsme měli mylný dojem, že by mohla jistou roli sehrát. Po sražení našeho F.Májka byl totiž vyloučen hostující Varga a přesilovka měla čítat víc jak poločas. Hosté nás ovšem školili i v oslabení. Už na začátku druhého poločasu jsme inkasovali třetí gól a po zápase nebylo jenom díky tomu, že se nám podařilo dát kontaktní gól. Ovšem naše obrana byla děravá jak ementál a kdyby hosté potřebovali dát sedm branek tak je dají. Naštěstí nám chtěli dát branek jenom pět, ale ani to nebylo z neveselých zpráv všechno. V 84.minutě uviděl druhou žlutou P.Lukeš a šel se zahřít dříve (2:5, J.Máčalík, F.Májek). V Jaroslavicích se v době naší krize zázraky nečekaly, ale soupeř byť se nacházející v horní polovině strach nebudil. Některé naše ztráty v sestavě zacelili dorostenec P.Stojaspal a už podruhé pár vteřin hrající Tomáš Kuchař získaný v průběhu podzimu z Hluku. V průběhu první půle naši zjistili, soupeř žádné znaky supertýmu nevykazuje a o bod by se mohlo hrát. V 50.minutě už jsme věděli, že k tomu ovšem budeme muset vstřelit gól, protože právě od této chvíle domácí vedli. Neustálá snaha našich o vyrovnání byla vyslyšena deset minut před koncem, kdy balon doslova do sítě doslova dotlačil P.Kryl a za chvíli už mohla výborná trojice rozhodčích (Vlk – Dorotík, Zelený) končit základní hrací dobu. Škoda, že dovednostní soutěže vyšly lépe domácím. Přece jenom by se o bod navíc hodil (1:1, 5:4 PK, P.Kryl). Týden před utkáním s Napajedlama ukončil životní pouť vedoucí našeho týmu A.Vrága a v jakési letargii se odehrál i úvod utkání. Trvalo čtvrthodinu než se něco kloudného událo a hned to byl gól. V naší dílně ho vymysleli V.Velecký se střelcem J.Máčalíkem, leč to bylo v našem podání vše. Za čtyři minuty vymetl hostující hráč šibenici a bylo po radosti. Ve 39.minutě se J.Máčalík šmrdlal s balonem u vlastního praporku tak dlouho až o něj příšel a po centru se milý balon ocitnul v naší síti. S takovou se z místa nepohneme a tím spíš, že druhý poločas nestál opět za nic. Na prstech jedné ruky by se dalo spočítat to, co nám povedlo a o vyrovnání mohla být řeč jenom při souhře nějakých okolností. Opak však byl pravdou a utkání bylo rozhodnuto už po třetí brance hostí v třiasedmdesáté minutě (1:3, J.Máčalík). O bod více nasbíraly Buchlovice a právě pod Buchlov se jelo hrát o tradičních „šest“ bodů. Prvních patnáct minut bylo ma obou týmech patrné postavení v tabulce, jelikož najít dvě nebo dokonce tři přesné přihrávky v řadě bylo velmi složité. Teprve potom byly oba týmy upozorněny, že se platilo vstupné a úroveň se o něco zvedla, ale stále odpovídala postavení týmů v tabulce. Také první gól domácích nebyl žádný krasavec, nýbrž tečovaný balon do protipohybu brankáře, ale co naplat. Povedená trojka rozhodčích (Zapletal – Zicháček, Dujíček) dělala nadále co mohla a dokonce i naše zpětná přihrávka byla posouzená jako do ofsajdu .. a tak jsme byli rádi, že po kouzlech u našeho vápna jsme z nějaké té domácí standardky neinkasovali podruhé. Naše poločasové plány nestačily ani uschnout a už jsme lovili balon ze sítě podruhé. Chuť našich do fotbalu už valná nebyla, ale nebylo se proč divit. Buď domácí zdržovali nebo se hledal balon či naopak byly na hřišti dva.. no hrůza. Za toho málo času kdy se hrálo se nám dopnout ke kontaktní brance nepodařilo a tak byl konec vysvobozením i pro nás (2:0). Před utkáním se Žalkovicemi jsme si připomněli pár čísel. Během prvních tří kol jsme získali 5 bodů a právě na takovém místě tabulky jsme se nacházeli. Za dalších sedm utkání jsme našli jeden bod v Jaroslavicích, což je bilance tristní. Je až podivuhodné, že z kraje sestoupivší Fryšták má body dokonce jenom dva a také béčko Otrokovic nám zatím uteklo jenom o dva body. Takže o beznaději se zatím hovořit nedá, ale když se doma odevzdají body i Žalkovicím tak už asi brzo bude. První půlka děje nám nabídla trochu dobré nálady v podobě jednobrankového vedení po brance J.Máčalíka, ale změna stran znamenala i změnu rozpoložení obou týmů. Vývoj hry spěl neomylně k vyrovnání, což se také v 72.minutě k naší nelibosti událo. To už jsme jeli z kopce a rozhodnutí o výhře hostí přinesla 80.minuta a Z.Horák (1:2, J.Máčalík). To už stal za humny černý Petr, ale před posledním utkáním s Fryštákem také nový trenér. Svého bratra Miroslava (ten měl v Nivnici bilanci – 26 – 9 – 28) totiž před posledním podzimním kolem nahradil František Ondrůšek. Něco se stát opravdu muselo a změna kouče bývá nejčastější z variant, takže jsme se ve slušnosti s tím bývalým rozloučili. Nový trenér postavil sestavu F.Hladiš – J.Michalec, P.Ligas, P.Hladiš (71. F.Májek), P.Stojaspal – P.Lukeš (86. T.Kašpárek), P.Kryl, V.Velecký – Kostelník, J.Máčalík (65. S.Josefík), M.Holboj (90. F.Ryšávka) a nad ní stál u lajny s bičem. Tím pádem byl přístup našich k utkání zaručen a dostavil se i výsledek. Ten byl samozřejmě povýšen nad výkon, jelikož v našem postavení nebylo nic důležitější. Už po patnácti minutách změnil směr hlavičky J.Máčalíka hostující fotbalista a brankář Mikel byl krátký. Na uklidnění se čekalo další hodinu hry, ale dočkali jsme se. V 74.minutě se prosadil střelou do kříže S.Josefík a po osmi prohrách v řadě jsme se konečně mohli radovat (2:0, vlastní, S.Josefík). Do cíle roku 2017 nám ještě zbývalo  dohrát poslední podzimní utkání a to hrálo u stejně mizerného béčka Viktorky Otrokovice. Počasí už bylo všelijaké a tak nás domácí vyhnali mezi paneláky na umělku. Sestavu jsme znovu polepili úměrně situaci, ale přece jenom na nás byla pozorovatelná úleva a shozená deka. Přesto jsme ještě v první pětačtyřicetiminutovce nehráli dle přestav a domácí se ujali vedení, které jim vydrželo až do šedesáté minuty, kdy už jsme hráli daleko lépe. Na remízovém stavu se až do konce nic nezměnilo a ve hře byl důležitý druhý bod. K naší radosti se stěhoval do Nivnice a právě o ten jediný bod jsme domácí Viktorku přeskočili v tabulce. V té jsme byli na dvanácté příčce s bilancí 2 – 1 – 1 – 8  17:31 při zisku 11 bodů. Za náma byly zmíněné Otrokovice (10) a Fryšták (5). O dva body před náma byly na dohled Buchlovice. Z těchto těsných rozestupů bylo patrné, že jaro bude horké. To věděl především trenér F.Ondrůšek, který chtěl mimo jiné změnit myšlení hráčů: „Několikrát jsem v Nivnici na podzim na fotbale byl a zaslechl jsem, že mužstvo na soutěž nemá. Hráči tomu podlehli také a přijali to za své. Tým na soutěž má a právě hráči to musí dokázat“. K posledním dvěma duelům trenér uvedl, „byl jsem spokojen s přístupem všech k plnění zadaných úkolů a hned se to odrazilo v bodovém zisku a také mě potěšila hra v defenzívě. Mužstvo je v lepším stavu naž napovídá tabulka. Osa mužstva je dobrá a tým chceme v A třídě zachránit“.
   V zimním období už se s týmem definitivně rozloučil P.Ligas (136 utkání a 18 branek) a s ním se svezl i P.Lukeš (106/69) a jak je patrné z „čísel“ obou hráčů tak jejich náhrada nebude snadná. Mrzel také konec kariéry F.Májka (65/10), jestli tedy můžeme vůbec o kariéře mluvit. U ostatních tří odchodů se jednalo vesměs o ukončené hostování a návrat do mateřských oddílů. Do Hluku se vrátili P.Kryl a T.Kuchař a do Brodu T.Jurča. Příchody se teprve formovaly a postupně je budeme uvádět u přátelských zápasů. Tím prvním bylo utkání v Luhačovicích s Nevšovou vedoucí druhou skupinu A třídy. V našem týmu jsme spatřili Thanga (ten u nás na jaře hrát nebude) a Davida Sagulu z Hluku a o druhém jmenovaném už můžeme mluvit jako o hráči Nivnice. Vzpomenout můžeme i porážku 1:3 (V.Velecký). Z dorostu se objevil Martin Hladiš, ale stejně jako mnozí ostatní brzy zjistí, že fotbal k životu nepotřebuje. Druhé utkání s V.Kloboukama (2:4, V.Velecký, S.Josefík) už signalizovalo jistou personální nouzi. Jinak lze nazvat návrat Jendy Mahdalíka do naší sestavy jenom těžko a nezmiňovali bysme ho vůbec, kdyby se jednalo o výpomoc. Nejednalo a jeho návrat z Orlů Uh.Brod nebude nejsnadnějším přestupem, ale uskuteční se. Stejně jako příchod Petra Těthala z Újezdce, který u nás nějakou tu kapitolu napíše. Po zápase s Klobouky sbalili fotbalisté saky-paky a odjeli na čtyřdenní soustředění na Horní Bečvu, kde jim trenér naordinoval několik pěkných zimních výběhů, ale i méně náročné tréninkové jednotky. Po návratu už vše směřovalo k herním činnostem a třetímu utkání, kdy už se zkoušelo jak by to mělo vypadat. Hrálo se Slušovicemi v Uh.Brodě a v naší sestavě uvízla překvapivě velká ryba v podobě Jiřího Veleckého. Ten přišel jako hráč Slavičína, ale poslední období kopal v zemi fotbalistům z naší země zaslíbené (čti Rakousko). Všem bylo jasné, že takového hráče dlouhodobě neudržíme, ale my potřebovali zachránit soutěž a s takovým útočníkem k tomu nakročeno bylo. Přestože se u nás J.Velecký opravdu dlouho neohřál, tak se na něj bezesporu vzpomínalo dlouho. Ale nepředbíhejme. Utkání se Slušovicemi skončilo remízou 3:3, ač jsme v 17.mnutě vedli už 3:0 a jedním ze střelců byl i J.Velecký a dalšími Z.Kostelník a V.Velecký. Poslední přátelák jsme odehráli na těžkém terénu v Újezdci a výsledek byl znovu 3:3 (M.Holboj, J.Velecký, J.Máčalík).
   Mistrovský děj začal v Nedachlebicích na konci března a naznačil, že naše plavání v sestupových vodách bude na delší čas. V prvním poločase ještě debaklu nic nenasvědčovalo, ale návrat s porážkou 1:7 byl ostudný. Na uvodní gól domácích jsme odpověděli J.Máčalíkem a nerozhodný stav zůstal až do 50.minuty, kdy se domácí znovu ujali vedení a potom už to šlo ráz na ráz a stav se zastavil na vpomínaných 1:7 (J.Máčalík). Naši nastoupili v sestavě P.Lysoněk – J.Michalec (44. D.Sagula), J.Mahdalík, P.Hladiš, P.Stojaspal – M.Holboj, Z.Kostelník, V.Velecký, P.Těthal (72. M.Hladiš), J.Máčalík (82. R.Jančář) – J.Velecký a všichni měli jistě nad čím přemýšlet. Očekávat nápravu se Skašticemi, které během čtrnácti odehraných kol ztratily jediný bod mohl jenom snílek. Zvláště, když jsme sestavu lepili jak vlaštovka hnízdo a dokonce v ní byli i tři dorostenci (P.Lysoněk, M.Hladiš a P.Stojaspal), kteří nahradili šest fotbalistů s různými důvody obsence. Přes tyto bolehlavy a převahu hostí jsme v polovině utkání vedli 1:0 a překvapení bylo v půli cesty. Ve druhá půlce a vlastně hned v jejím úvodu hosté přidali a hlavně se jim začalo dařit v koncovce, což bylo pro konečný výsledek směrodatné. Skaštičtí fotbalisté ovládli hru a brzy po srovnání proměnili i penaltu a překvapení nepřipustili. Našim snahu upřít nelze, ale kvalitní tým hostí vyhrál 3:1 (J.Velecký) a nám přibylo vrásek, neboť za náma už zůstal jenom Fryšták a to jenom o bod. Další gólový příděl jsme si přivezli z Dolního Němčí, kde nám k bodovému zisku nestačily ani tři vstřelené branky. Bodejď by také ano, když jsme jich šest inkasovali a t v součtu uvodních třech kol dokonce neskutečných šestnáct. Pozitivní nálada nám vydržela něco málo přes dvacet odehraných minut, ale potom se domácí dvakrát přesně trefili a bylo rozhodnuto, protože si minimálně dvoubrankový náskok neustále udržovali. Chyb se nevyvarovali ani domácí, ale stačily nám jenom k dílčím radostem a na vysoké výhře soupeře nic nezměnily (6:3, J.Máčalík, J.Velecký, V.Velecký). Čtvrtá prohra v řadě už nemohla znamenat nic jiného než pád na poslední místo tabulky. Stalo se tak po domácím utkání s Ořechovem, které jsme opět nezvládli. Jak bychom mohli, když tréninková píle a morálka našich fotbalistů byla v tomto období žalostná. Za těchto okolností jsme museli vzít za vděk alespoň tomu, že jsme včetně přátelských utkání poprvé letos dostali míň jak tři góly. 150 diváků neustále věřilo v obrat, ale naděje žila znovu jenom poločas, který jsme gólem „do šatny“ vyhráli. Po změně stran jsme si protáhli přestávku a za deset minut hry už vedli o gól hosté z Ořechova. Upřít snahu našim nemůžeme a vytýkat jim lze jenom žalostnou koncovku, jelikož šance na srovnání byly. Toho jsme se ale nedočkali a po čtvrté jarní prohře (1:2, F.Ryšávka) jsme ocitli na posledním místě, kde jsme vystřídali Fryšták. Cílem dalšího výletu byly Koryčany, které měly v kapse čtyři výhry po sobě a tím také úplně jiné starosti. Čisté konto jsme dlouho neudrželi a už po čtvrthodině hry domácí vedli, ale tento stav trval jenom krátce. Neodbila ani půlhodina hry a bylo z kopačky J.Veleckého srovnáno, čímž byl stanoven poločasový výsledek. Nástup do toho druhého nám tradičně utekl a domácí znovu vedli. Úmorná snaha o vyrovnání byla oceněna v polovině druhé půlky, ale trvání měl vyrovnaný stav velmi krátké. Už za dvě minuty jsme inkasovali potřetí a na to už odpovědi nebylo (2:3, J.Velecký, D.Sagula), přestože o výkonu musíme říct, že byl lepší jak v předchozích zápasech. Hraje se ale na body a počítat, že ty první jarní urveme s druhým týmem z Osvětiman by bylo pošetilé. 220 diváků tušilo, že se bude jednat o utrpení už od šesté minuty, kdy se hosté ujali vedení. Do půlky přidali ještě tři kusy a do té druhé museli do naší sestavy i J.Mahdalík, který šel do branky (!) místo zraněného P.Lysoňka a P.Mudrák, kteří už čtyřicítku oslavili. Tím musí být jasné všem jak jsme na tom byli a k výsledku 0:6 jenom tolik, že se o něj zasloužily hattricky Zýbala a Salaye. Jestli si někdo myslel, že to bude pomyslné dno tak se spletl. Důkazem toho bylo utkání v Bojkovicích. Tam už chytal J.Mahdalík od začátku a hrál kdo měl ruce a nohy. Vypisovat všechny domácí góly nemá smysl a tak zmíníme, že nášeho čestného úspěchu jsme dosáhli v předposlední minutě první půlky za stavu 0:5! K desítce nakonec moc nechybělo, ale i tak je konečných 1:9 (V.Velecký) ostudných a k zapsání do kronik. Další kolo soutěže nabídlo souboj „titánů“, protože našich sedm proher v řadě hravě překonaly Jaroslavice, které nebodovaly dokonce desetkrát. Přestože měly pořád o sedm bodů (Fryšták jenom o bod) víc jak naši tak se dalo o jakési poslední naději mluvit. Do naší sestavy se vrátili F.Hladiš, P.Těthal, J.Máčalík a M.Holboj, což znamenalo, že se ještě vzdát nechceme a na hřišti to také bylo vidět. První pětačtyřicetiminutovka se hrála nahoru-dolů se šancemi na obou stranách a když už to vypadalo, že nebude proměněna ani jedna tak to krátce před přestávkou odmítl P.Těthal a naši šli do kabin usměvavější. Druhá polovina už byla plně v naší moci a konečnému výsledku 4:0 (P.Těthal, J.Velecký, D.Sagula, V.Velecký) se ani nechtělo věřit. Stejně jako výsledku Fryšták – Bojkovice 2:0. Ten naši výhru kalil, ale i tak po sedmi prohrách chutnala. Do starých kolejí nás vrátilo utkání proti Napajedlám, kde jsme sice na dobrý výsledek pomýšleli ještě dvacet minut před koncem, ale právě v této době se domácí ujali vedení 2:1 a definitivně po nadějích bylo krátce před koncem (3:1, P.Těthal). Domácí Fatra vyhrála zaslouženě. Přesto už měla naše sestava i hra nějaké parametry a vypadalo to na solidní dohrání soutěže. Na víc jsme pomýšlet nemohli, protože ve vzájemném utkání Jaroslavice – Fryšták (1:2 PK) oba celky bodovaly a naše ztráta narostla na tři resp. pět bodů. Ambicí alespoň bylo potěšit diváky s průměrným týmem Buchlovic. To se nám na domácím trávníku povedlo nad očekávání a hrůzostrašné výsledky a příděly z první poloviny jarní části byly částečně zapomenuty. Naši předvedli poločas z říše nepoznaného a do kabin šli za vedení 4:0 (2x J.Velecký, S.Josefík, V.Velecký). Rozmlsaní diváci (200) už ve druhé polovině žádný gól neviděli, ale i to jim stačilo. Dva body Fryštáku (2:1 PK s Napajedly) a žádný Jaroslavic (0:2 v Otrokovicích) znamenaly, že se zadek tabulky znovu vyrovnal: Fryšták a Jaroslavice 19 bodů a naši 17. To vše tři kola před koncem. Na další expedici se naše výprava vydala do dalekých Žalkovic. Na záchranu pomýšlející Nivničané stáli před nutností bodovat a přestože k tomu daleko nebylo tak se tak nestalo. Po bezbrankovém poločase se s góly roztrhl pytel v tom druhém a deset minut před koncem byl výsledek 2:2, když jsme dvakrát odpověděli na domácí vedení. Osm minut před koncem však domácí strhli výsledek na svoji stranu a při hře vabank nám tři minuty před koncem přibalili čtvrtý gól (4:2, 2x J.Velecký). Mimo to zaujalo střídání P.Hladiše, s jehož přístupem nebyl F.Ondrůšek spokojený. To mělo samozřejmě následky a další kolo jsme už neviděli ani P.Hladiše a ani jeho bratra Filipa. Aby toho nebylo málo tak si Fryšták připsal bod a Jaroslavice dokonce dva. Jediným pozitivem bylo ujištění, že Žalkovice nehodlají vypustit poslední kolo s Fryštákem. To už ale pro nás může být pozdě. Uvidíme. v předposledním kole jsme znovu zajížděli ven to právě do Fryštáku. Ve hře byla spousta variant jak docílít záchrany a jedna jistota – pokud prohrajeme v běžné hrací době tak už nám nepomůže nic. Ve 30.minutě to přesně tak vypadalo. Domácí vedli 2:0 a nám zvonil umíráček. Do přestávky už se nic nezměnilo, ale něco se stalo během ní. Domácí už měli spočítáno, že jim stačí bod ze Žalkovic a jsou zachráněni, ale zapomněli, že ještě neporazili ani nás. U nás v kabině se mezi tím řvalo tak, že ani hromy a blesky by nebyly hlučnější, ale důležitější bylo to, co naši přenesou na hřiště. Málokdo by tomu věřil, ale ve hře nastal neuvěřitelný obrat a když jsme už v 53.minutě snížili na 1:2 všichni si vzpomněli na Csaplárovu past a slova o tom, že nejhorší je poločasové vedení 2:0. Měl pravdu. V 63.minutě už bylo srovnáno a na place byli jenom naši fotbalisté zabývající se otázkou jak docílit vítězné branky, protože nám vyhrané penalty (natož prohrané) zádné záruky neskýtaly. Že dáme vítezný gól z penalty by také mnoho lidí nehádalo, ale v 83.minutě byla pro nás po faulu na V.Veleckého opravdu odpískána.  K ní se postavil P.Těthal a jistotou ji proměnil. Dvě minuty před koncem jsme domácí dorazili čtvrtým zásahem (4:2, 2x J.Velecký, .Těthal, J.Máčalík) a mohlo se počítat. Než tak učiníme připomeneme si tehdejší sestavu: P.Lysoněk – T.Kašpárek, Z.Kostelník, P.Stojaspal, S.Josefík – M.Holboj, V.Velecký, P.Těthal, J.Máčalík – J.Velecký, (89. Chovanec), D.Sagula (85.J.Michalec). Po očekávané prohře Jaroslavic ve Skašticích byl konec tabulky seskládán následovně: Jaroslavice 21 b., Fryšták a Nivnice 20 b. Fryšták a Jroslavice hrály už v sobotu a když se do světa rozletěly jejich porážky Jaroslavice – D.Němčí 2:3 a Žalkovice – Fryšták 3:1) stáli jsme před relativně jednoduchou úlohou a tou bylo získat bod proti Otrokovicím B v posledním utkání celé soutěže. Jednoduché to ale vůbec nebylo. Hosté o vypuštění utkání nechtěli slyšet za žádnou cenu a tak duelu nechybělo vůbec nic. Ve 23.minutě jsme šli po penaltě P.Těthalal do vedení, ale to nevydrželo ani do přestávky, protože hosté v poslední minutě vyrovnali. Ve druhé půli trpěla naše hra nervozitou a až do 75.minuty byli hosté lepší, ale trápili  se v koncovce. Teprve patnáct minut před koncem jsme vyložené šance zaznamenali i u naší družiny, ale s proměňováním to bylo stejné. Hosté přežili i překopnutou prázdnou branku V.Veleckým a těsně před koncem mohli zachránit Jaroslavice v soutěži. Přímý kop Dobeše ze šestnácti metrů proletěl ale naštestí ždibeček mimo a bylo po utkání (1:2 PK, P.Těthal. Po průběhu jarní části soutěže můžeme naši záchranu dosaženou až na úplném konci ročníku považovat za neuvěřitelnou, ale je na místě hned zvednout varovný prst. S tímto přístupem, jenž měl do toho optimálního navýsost daleko to dál nepůjde. Mělo-li by se to opakovat bude lepší hrát důstojnější roli o soutěž níž. Nic takového se však dít nebude. Začíná hledání posil pro příští ročník, v němž hodláme hrát důstojnější roli. Následujících pár statistických čísel dokládá, že to bude nanejvýš potřebné. Podzimní bilance: 2 – 2 – 1 – 8  17:31  11 bodů. Jaro: 3 – 0 – 1 – 9  25:46  10 bodů. Objektivně řečeno za záchranu s jednadvaceti body můžeme poděkovat ještě žalostnějším týmům soutěže. Sestupujícím Jaroslavicím (na jaře získaly jenom 3 body) a Fryštáku.
 
Kádr a počet odehraných utkání: 26 – V.Velecký, Kostelník, 24 – Holboj, 23 – J.Máčalík, 22 – P.Hladiš, Michalec, 20 – Josefík, 19 – Stojaspal, 18 – F.Hladiš, Kašpárek, 14 – Ryšávka, 13 – J.Velecký, 12 – P.Ligas, Kryl, 11 – Sagula, Chovanec, 9 – Lysoněk, Těthal, Májek, Jurča, 7 – Lukeš, 6 – Mahdalík, 4 – Jančář, Kuchař, 3 – Mudrák, 2 – M.Hladiš, 1 – Vrága. Trenérem byl do 11.kola včetně Miroslav Ondrůšek. Po zbytek sezóny vedl tým František Ondrůšek.

Střelci gólů: 11 – V.Velecký, 10 – J.Velecký, 8 – J.Máčalík, 4 – Těthal, 2 – Sagula, Ryšávka, Josefík, 1 – Májek, Kryl, vlastní
 

PŘEHLED UTKÁNÍ