Muži – 2016/2017

1.A TŘÍDA 2016 / 2017

ZNOVU O ZÁCHRANU V 1.A TŘÍDĚ

   Po ročním působení v B třídě jsme se administrativní cestou vrátili do „Áčka“ a všem bylo jasné, že nepůjde-li nám to tak to slíznem ze všech stran. Také proto nebylo rozhodování o postupu jednohlasné a byly i hlasy proti. Dokonce i některým hráčům pohodlné působení v nižší soutěži pasovalo a nikam se nehrnuli. U týmu zůstal ambiciózní trenér M.Ondrůšek a ten k tomu řekl: „Ještě v na víkendovém ukončení neměl nikdo z nás o možnosti postupu ani páru a nepadlo tam o tom ani slovo, ale když už se tato nabídka během pondělka naskytla, tak jsme ji využili. Je nám jasné, že potřebujeme získat někoho do základní sestavy a udržet hráče, kteří u nás hostovali. Víme také, že A třída je svou kvalitou a vyrovnaností někde jinde, ale přesto se chceme pohybovat v klidnějších vodách, než tomu bylo v předchozím působení v této třídě. Čeká nás několik derby, ketrých jsme si v B třídě moc neužili“.  Aby nebylo novinek málo tak zpět do kraje míří dorost, který bude působit v krajské soutěži ve sdruženém celku s ČSK Uherský Brod a odehraje tak standardní počet utkání. Muži začali prvním přátelákem na nově zatravněném brankovišti 15.července a odvetu k nám dojela odehrát Velká nad Veličkou. V naší sestavě se nově představil brankář Petr Mendl příchod z (Rakouska, hráč Bojkovic) a ofenzivní Josef Vojtek (Březová). Utkání poznamenané startem přípravy a absencemi jsme vyhráli 1:0 (F.Ryšávka) a kromě výsledku za zaznamenaní nestálo skoro nic. Můžeme alespoň zmínit, že přesně jak jsme předpokládali  tak se bez fanfár rozloučili jak D.Kejkrt tak i Ji.Pochylý a to byly jediné změny před začátkem nového ročníku. Další přátelák měl nádech mistráku, jelikož ho v Nivnici hrálo D.Němčí. Ještěže to ale mistrák nebyl, protože by někteří hráči po ruční výměně názorů utkání nedohráli. Vidět byly i tři penalty a zkrátka se pořád něco dělo a výsledkem byla remíza 3:3 (2x P.Lukeš, S.Josefík). Další přátelák už se hrál venku a to v Prakšicích. Vzruchu bylo méně, ale branky padaly. Ač dali domácí první i poslední gól utkání tak naši se mezi tím trefili třikrát a vyhráli 3:2 (M.Holboj, J.Vojtek, V.Velecký). Generální nácvik u nás sehrály Havřice hrající okresní přebor rozdíl dvou tříd poznat nebyl. Naši o něco lepší byli, ale výhra 3:0 (J.Vojtek, P.Lukeš, P.Ligas) byla pro hosty až příliš krutá. Tím byla jinak poklidná příprava u konce a čekalo se na výkop.
   Los nám příliš nepřál a už v prvním kole k nám přijel jeden z favoritů soutěže tým Osvětiman. Po velmi dlouhé době byli k dispozici všichni fotbalisté a trenér z nich vybral jedenáctku P.Mendl –  P.Hladiš, P.Ligas (40.J.Máčalík), M.Máčalík, J.Michalec – V.Velecký – Z.Kostelník, P.Lukeš, L.Ligas, J.Vojtek (80.M.Holboj) – S.Josefík (71.F.Májek).  Přestože jsme v první půli hráli s favoritem více jak vyrovnanou partii tak nám hosté udělili lekci z produktivity do kabin se šlo za stavu 0:2, což průběhu neodpovídalo, ale hraje se na góly. Do druhé půle vztoupili hosté šancí Zýbala, ale to bylo z jejich strany vše. Soupeře jsme přestříleli a přehráli, ale náskok dvou branek jsme nedorovnali. Podařilo se nám jenom po hodině hry snížit na konečných 1:2 (S.Josefík) a hrou překvapit a potěšit přítomné. Chtěli jsme však víc.  V Koryčanech se hrál duel nováčků a jarní zářez v souboji o postup jsme měli stále v paměti. Tentokrát jsme si ale neměli nač stěžovat, protože rozhodčí pískali velmi dobře (Dostálek – Ševčík, Bartoň).  Po dvacetiminutové převaze domácích se hra vyrovnala a vyrovnaný byl i počet šancí. To mluvíme o čase před přestávkou. Po ní šancí ubylo, ale paradoxně přibylo gólů. Ten úvodní dali k naší potěše Nivničané, když znovu těžili z dlouhého autu S.Josefíka a koncovky V.Veleckého. Domácím ubíhal čas hodně rychle a tak zvolily dlouhé nákopy a jednom takovém jsme neubránili následný roh a domácí srovnali. Problém byl, že se to stalo v poslední minutě a po gólu následoval hned konec a penaltový rozstřel. V něm byli domácí stoprocentní a nám zbylo jenom zklamaní, jelikož utkání bylo rozehrané na tři body (1:1, 5:3 PK, V.Velecký). Po dvou kolech se naše učinkování dalo shrnout slovy – dobrá hra a chudobný bodový zisk. Třetí soupeř byl nadmíru těžký, protože přicestoval Hluk a ten měl nejvyšší ambice. Utkání zajímalo 270 diváků a ti návštěvy nelitovali. Do třicáté minuty byli mírně aktivnější hosté, ale následující pětiminutovku prospali. Nejdříve přesprintoval P.Lukeš Zalubila a samostatný únik s přehledem využil a za necelých pět minut poté posadil centr P. Hladiš na hlavu V.Veleckého a euforie byla na světě. Do druhé pětačtyřicetiminutovky poslali hosté na hřiště dalšího útočníka na úkor obránce a dali jasně najevo, že utkání nepovažují za ztracené. Po hodině hry se jim aktivita vyplatila a po ruce v našem vápně snížili z penalty na jednobrankový rozdíl, který vydržel do osmdesáté minuty. V ní jsme si opět pomohli  dlouhým autem a J.Máčalík nám z něj vrátil klid. Horší už bylo, že jenom na tři minuty a horkých závěrečných sedm minut zařídil snížením střelec Dohnal. Obligátní dlouhé nákopy za nepříznivého stavu zvolili i Hlučané a ty už nikam nevedly (3:2, P.Lukeš, V.Velecký, J.Máčalík). V součtu s předchozími zápasy bylo naše vítězství zasloužené a stejně tak čtyři body v tabulce. Naše další cesta vedla po delší době do Napajedel, které dosud neprohrály. Začátek vyšel lépe nám, ale gól jsme docílili jenom z ofsajdu (údajně) a následovala herně vyrovnaná dlouhá pasáž. Po čtvrthodince oddechu měly navrch obranné úkoly obou týmů a podle toho to vypadalo a také dopadlo. Diváci se nedočkali ani jediného gólu a také naše druhé venkovní utkání rozhodovaly penalty. Ty se k nám tentokrát  obrátily  čelem a výsledkem byly dva velmi cenné body (0:0, 3:4 PK). Že nás na hody  vrátí do reality Nedachlebice jsme nečekali, ale pýcha předchází pád. Tři stovky hodovníků bylo velmi zklamaných a důvodem bylo to, že naši zůstali daleko za očekáváním a na předchozí dobré výkony vůbec nenavázaly. Soupeř byl přitom v tabulce za náma a z loňské úspěšné sestavy (2.místo za postupujícím Stráním) mu zbylo torzo. Kdo ovšem ví jak by se utkání (či soutěž) vyvíjelo kdyby po našem vedoucím gólu V.Veleckého z 5.minuty platila i dorážka J.Máčalíka, kdy byl balon dle některých už za brankovou čarou? Stav se však neměnil a naši znervózněli. Výsledkem bylo vyrovnání po půlhodině hry, když si vybral slabší chvilkul brankář P.Mendl. Kdo si ji vybral po hodině hry už nikdo nezjistí, ale když se za naší obranou ocitnul hráč hostí bylo mnoho takových, co přísahali na ofsajd, ale branka platila a hosté vedli 2:1. Za zbývajících třicet minut jsme si na rozdíl od doby před ní prakticky žádnou šanci k vyrovnání nevytvořili a na toto utkání bude dobré zapomenout (1:2, V.Velecký).  Do Bojkovic se jelo tradičně bez P.Lukeše a také P.Ligase a přáním bylo napravit hodový výpadek. Z našeho pohledu se utkání lámalo už v první polovině, kdy jsme si vypracovali několik příležitostí a v jednom okamžiku i penaltu, kterou odvolalal asistent a pravděpodobně správně z toho byl jenom přímák. Když už to vypadalo na bezbrankový poločas tak jsme inkasovali po rohu domácích. Druhou polovičku už jsme zdaleka tak aktivní nebyli a k ohrožení domácí branky jsme se dostávali sporadicky a možná lze napsat, že vůbec. Pět minut před koncem jsme po dalším rohu inkasovali podruhé a podruhé po sobě jsme končili s prázdnýma rukama (0:2). Kvasice před utkáním s náma zůstávaly za očekáváním (7.místo a o dva body víc jak my), ale u nás svou kvalitu bezezbytku potvrdily. Ve 21.minutě byl stav 0:3 a dále se v podstatě není o čem bavit. Hostům se už podařilo skórovat jenom jednou, ale i tak je konečný výsledek neomluvitelný (0:4). Po třech prohrách přijel poslední Újezdec a hrálo se o šest bodů, což si nenechalo ujít 385 diváků. Opět nelitovali a viděli devět gólů. Utkání mělo od úvodu spád, ale o první gól hostí v 7.minutě jsme nestáli. Herně nás to ale nijak nepoznamenalo a pokračovalo se podle našich not. Jenom kýžené vyrovnání na sebe chvíli nechalo čekat, ale to, co následovalo za to čekání stálo. 29., 34., 36. – to nejsou čísla sportky, ale minuty kdy jsme stříleli góly a rázem byl stav 3:1 a hosté zralí na odjezd. Nebyli bysme to ovšem my, kdyby jsme si to neztížili. V 58.minutě hosté docíli kontaktní branky a po našem zvýšení na 4:2 se jim to v 73.minutě povedlo znovu a stav byl 4:3. Do konce bylo daleko a hrůza domyslet, co by se dělo po případném vyrovnání. Nic takového se nestalo a v poslední pětiminutovce jsme dvěma góly navýšili stav na konečných 6:3 ((2x V.Velecký, Z.Kostelník, J.Máčalík, O.Slezáček, M.Holboj). Pro pořádek máme sestavu – P.Mendl – Z.Kostelník, L.Ligas, P.Ligas, J.Michalec – J.Máčalík (82.M.Holboj), P.Lukeš (89.F.Ryšávka), F.Májek, J.Vojtek (67.O.Slezáček) – Josefík. Z nejhoršího jsme byli venku a uvědomili jsme si jak je vše pomíjivé, vždyť dvě sezóny zpátky nám Újezdec natočil desítku a teď byl poslední. Ve Skašticích byli asi všichni přítomní Nivničané poprvé, ale hned šestice hráčů o tento exotický výlet neprojevila zájem a tak jsme nastoupili ve velmi specifické sestavě a třeba s náhradním brankářem F.Hladišem ve středu zálohy.  Neurovnaná hra plně odpovídala našemu složení a myslet za těchto okolností na bod bylo pošetilé. Domácí dali dvě branky do poločasu a bylo rozhodnuto. Jestli si to někdo nemyslel tak po třetím kousku v sedmdesáté minutě už ano. Kosmetická úprava přišla až v poslední desetiminutovce  (3:1, V.Velecký). Dobré něco. Ačkoliv jsme bodově určitě neexplodovali tak derby s Dolním Němčím bylo zajímavé také z toho pohledu, že hosté měli ještě o dva body míň (9/7) jak my a  tak se zase hrálo o dost. V naší kabině nebylo k hnutí, protože všech šest minule chybějících se jako zázrakem objevilo a snad to lze přičíst domácímu prostředí a soupeři. Málokteré utkání začíná za stavu 1:0, ale duel se sousedem toto splňuje bezezbytku. Hosté měli sice úvodní výkop, ale rozehrávku pojali svérázně a naši si hned získaný míč čtyřikrát vyměnili a ve 30.sekundě otevřel skóre P.Lukeš! Po hlavičce Z.Kostelníka ve 24.minutě se nám hrálo ještě líp, což trvalo do přestávky. Po ní nebo v ní hosté značně obměnili svou jedenáctku a chvíli jsme nevěděli, kde nám hlava stojí. To nevěděl ani náš P.Hladiš, který právě hlavou mimo směřující míč tečoval do vlastní sitě a drama bylo na světě. Hosté si potom v honbě za vyrovnáním určitou převahu vytvořili, ale šancí už daleko méně a ty stejně nikam nevedly. Naši kluci by asi potřebovali hrát jenom derby, protože po Hluku a Újezdci porazili Dolní Němčí (2:1, P.Lukeš, Z.Kostelník). Další sada bodů se rozdělovala v Žalkovicích, které táhly šňůru pěti porážek. Naši kluci ovšem ani trochu nepřipomínali mužstvo, které by tuto sérii chtělo natáhnout. Na ukazateli nesvítila ani třicítka a už jsme prohrávali o dvě branky. Jakžtakž jsme zabrali až za tohoto stavu a dvacet minut před koncem jsme asi i zaslouženě snížili. Deset minut před koncem už se mohlo balit, když se pěkně z voleje do šibenice trefil domácí Janečka a rozhodl (3:1, F.Májek). Dohru utkání si vzal na starost vystřídaný L.Ligas a jal se rozhodčím (Surovec – Blažek /!/, Slováček) sdělovat své poznatky k jejich výkonu a uspěl. Nepodmíněný trest bude trvat ještě první tři jarní kola.  S Malenovicemi už se hrálo na „staveništi“, jelikož se začínal plnit sen několika generací a sportovní areál dostával nový slušivý kabát (říjen 2016). V těchto provizorních podmínkách jsme začali zostra a hned ve 3.minutě otevřel skóre P.Lukeš. Soupeř ze dna tabulky byl nucený přestat betonovat, ale nevymyslel nic a utkání jsme kontrolovali my. Jedinou starostí bylo, že náš náskok byl nedostatečný a stát se mohlo ladacos. Nestalo. Pár minut před koncem se z přímáku trefil podruhé P.Lukeš a dal výsledku konečnou podobu (2:0, 2x P.Lukeš).  Derniéra se hrála ve Vlčnově a moc by se nám líbilo končit bodovým ziskem a podmínky k tomu byly ideální. Domácí dosud na svém stadionu uhráli jenom bod a dali jediný gól. Naše forma na venkovních trávnících ale odešla s letním sluncem a úvod utkání patřil Vlčnovu a ten se v 9.minutě po třetí nebezpečné hlavičce R.Gregora ujal vedení. Naši nehráli ani nadále nic a po faulu-nefaulu si rozhodčí Němec nenechal ujít příležitost písknout proti nám penaltu, kterou domácí proměnili. O přestávce náš trenér svoje svěřence probral, ale dvoubrankové manko bylo příliš. Snížením jsme jenom zařídili nervóznější závěr utkání, ale nic víc (1:2, F.Májek). Neslaný nemastný podzim jsme ukončili s 15 body a bilancí 4 – 1 – 1 – 7  19:25. To stačilo na 11.místo a přestože to bylo o dost lepší jak v naší poslední sezóně v A třídě tak nám bylo jasné, že jaro bude opět krušnou zkouškou.
   Zimní příprava měla stejné parametry jako kdykoliv jindy. Až do jarního oteplení se hrálo výhradně v Uherském Brodě a soupeři byli ze všech koutů kraje, včetně toho Johomoravského, ale také ze Slovenska. Začalo se 11.února s Hroznovou Lhotou a zajímavostí byly tři vstřelené branky během čtyř minut a také to, že jednu dal T.David (Slovácko C) a to bylo vše, co v našem dresu předvedl. Stejným výsledkem (3:2) jsme vyhráli i druhé utkání hrané s Dolnou Porubou. Stejnou soutěž hrající Vlachovice jsme smetli 7:0 a v sestavě nikdo nový nebyl. Stejné to bylo i s Lipovem, vedeným L.Sovišem. Utkání bez ladu a skladu skončilo divokým výsledkem 6:4 a tolik inkasovaných gólů od celku z okresního přeboru bylo příliš. Nejlepším protivníkem naší přípravy byl Nedašov, ale i ten jsme zdolali (4:1) a v našem dresu už byl jeden nováček, kterým byl Tomáš Kadlček z D.Němčí. Přípravu jsme končili v Blatnici na přírodním trávníku a utkání bylo znovu vítězné (2:0). Kádr se zdál stabilizovaný, protože hned jedenáct fotbalistů odehrálo ze šesti přípraváků minimálně pět, ale přesto došlo před startem ještě k jedné změně. Na soupisku přibyl Michal Machala, který se zařadí mezi půlroční hráče bez toho, aby se na něj vzpomínalo. Opačný pohyb byl zaznamenán také, když se voda zavřela nad M.Máčalíkem, který už nedokázal skloubit lékařské povolání s fotbalem a celkem očekávaně i nad J.Vojtkem. Největší ztrátou ale bylo ukončení kariéry L.Ligase a to  kvůli přetrvávajícímu zranění kolene (6 sezón s bilancí 109/43).
   Do Osvětiman se jelo i přes dobrou přípravu s vědomím, že nemáme co ztratit a jarní nerozehranost by mohla být naší výhodou. První poločas ale snad i celé utkání se dá označit za souboj domácích fotbalistů s naším brankářem P.Mendlem. Ten v první půli chytil soupeři i penaltu a hlavně proto byl první poločas bezbrankový. Po hodině hry se domácí poprvé prosadili a bylo to Zýbalem z lehce tečovaného přímého kopu. Do té doby se vlekoucí čas zabral a začal rázem pospíchat. Naši kopali jednoduché nákopy do vápna soupeře, ale tam jsme se prosadit nedokázali a blíže ke gólu měli domácí po protiútocích. Neproměnili však ani jeden a diváci už druhý gól neviděli (1:0). O rozdílení bodů v zápase s Koryčany jsme měli určitě jiné představy jak se nakonec stalo. Naši toho v ofenzivní činnosti mnoho nepředvedli a vyložených šancí bylo pramálo. Hostům stačil jeden přímý kop a ten stejně jako v minulém kole rozhodl o výsledku utkání. Kde se vzala naše střelecká nemohoucnost nevěděl nikdo a do toho se na nás logicky začaly dotahovat (D.Němčí už nás dokonce přeskočilo) celky za náma s výjimkou Malenovic. Branky se naši příznivci nedočkali ani v Hluku. Myslíme teda vstřelené, jelikož těch inkasovaných bylo hned pět. Touha pozlobit vedoucí mančaft zůstala jenom tohou a domácí byli ve všem lepší, třebaže na první gól čekali bezmála třicet minut. Pak se ale jejich ofenzivní síla projevila naplno mohlo se jet domů (5:0). Naše zase zužovaly problémy se sestavou a v poli hrál i brankář F.Hladiš. Čtvrtý pokus o první gól či dokonce body byl učiněn s Napajedlama, ale znovu marně. Ostatně už v 7.minutě vedli hosté o dvě branky a z naší strany se dalo mluvit o všem možném jenom o pohodě ne. Po změně stran jsme dopili kalich dalšímí dvěma góly (0:4) a navrch měli ti, kteří nás od postupu zrazovali. Konec všem dnům však nebyl, nebo jsme v to alespoň doufali. Do Nedachlebic už jsme jeli s nožem na krku ale stále šlo jenom o fotbal. V prvním poločase nebyla o zajímavé situace nouze, ale upravit stav se nepodařilo ani jednomu z celků a v našem podání se jednalo o devátý (!) poločas bez vstřelené branky v řadě. V tom druhém už se to začalo oboustranně sypat. Slavný okamžik nastal dvě minuty po jeho startu, když míč  vyražený brankářem dorážel T.Kadlček do sítě. Naše oslavy teprve doznívaly a už bylo vyrovnáno. Po deseti minutách druhé půle se ujala hlavička z pozice velmi zavánějící ofsajdem. Zanedlouho už to znovu vypadalo na naši skepsi, ale na vedoucí gól domácích jsme čtvrthodinu před koncem našli odpověď a nemusela být jediná. V 82.minutě viděl celý stadion, kromě rozhodčího, penaltový faul na V.Veleckého, ale zákrok potrestán nebyl a na stavu se až do konce nic nezměnilo. V naší situaci byl bod málo a proto byly následující penalty důležitější než kdykoliv před tím. V šesté sérii se nám je podařilo úspěšně dokončit a zastavit tak jarní propad tabulkou (2:2, 3:4 PK, T.Kadlček, O.Slezáček). Nadšení trvalo do utkání s Bojkovicemi a záchranářská jiskra byla opět bez kyslíku. První gól jsme inkasovali z rohového kopu a až do konce poloviny utkání jsme se nedostali vůbec k ničemu. Druhá půle už o cosi lepší v našem podání byla, ale parametrů hry soupeře nedosahovala. Hosté hráli s daleko větší lehkostí a jejich souhra nebyla tak upracovaná jako naše. Nebylo k divění, že se žádné drama nekonalo a Bojkovice ještě dvě branky po kombinačních akcích přidaly (0:3). „Krásné“ fotbalové jaro pokračovalo v Kvasicích a celkem překvapivě jsme tam o body bojovali až do konce. Utkání nakonec i přes velké šance domácích rozhodl „vlastenec“ M.Machaly a naši odehráli šesté jarní utkání ze sedmi bez vstřelené branky a o dvou jarních bodech ani nemluvě (1:0). Do Újezdce, vedeného bratrem našeho trenéra, jsme odjeli hrát o všechno. Tam jsme po vedoucí brance J.Máčalíka byli chvíli na koni, ale vyrovnáno bylo už za čtyři minuty a ani to nebylo vše. Za dalších šest už domácí vedli 2:1 a to byl poločasový stav. Po přestávce jsme se marně dožadovali penalty po ruce domácího hráče na brankové čáře a falešné tóny zněly i nadále. Po souhře domácích byl na konci podle mnohých v ofsajdové pozici domácí Těthal a rozdíl byl rázem dvoubrankový. Přes snahu a aktivitu už jsme na něm nic změnit nedokázali a jednou nohou už jsme byli zpět v B třídě (3:1, J.Máčalík). Pořadí posledních týmů bylo následující 11.Újezdec 24, 12.Žalkovice 23, 13.Nivnice 17 a 14.Malenovice 10. To vše pět kol do konce a teď si vsaďte na naši záchranu. Za týden se ale stal první zázrak a naši se chytli stébla proti Skašticím. Nám v první polovině výborně fungovala obranná činnost a také proto byl o přestávce v kabině hostí řev jak na Divokém západě. Výsledkem byla převaha hostí, ale toť vše. V 59.minutě se udal na jaře nevídaný jev, neboť jsme poprvé doma skórovali. S.Josefík si navedl balon na střed vápna a odtud vymetl šibenici hostující branky. Od té chvíle už se šance počítaly téměř výhradně na straně hostí, ale počet jejich gólů zůstával na nule. Čas se sice neuvěřitelně vlekl, ale vše jsme i se štěstím přečkali a milým dárkem byly i prohry Újezdce a Žakovic a my byli zpět ve hře (1:0, S.Josefík). Nezbývalo, ale už nic jiného než bodovat i venku. O zápase v Dolním Němčí si může myslet každý co chce, ale nám neuvěřitelně vyšel a domácí s třiceti body zázračit nemohli. Tón všemu udal gól V.Veleckého už v 1.minutě, což se nám se stejným soupeřem povedlo i a podzim. Nivničané vůbec nepřipomínali mužstvo na sestup a před poločasem si vypracovali přímák z osmnácti metrů a penaltu navrch a když oboje proměnili v góly byl poločasový stav 3:0 neuvěřitelný, ale zasloužený. V 57.minutě jsme rozvlnili domácí síť počtvrté a někteří příznivci soupeře vzali nohy na ramena a o zbytku utkání si museli nechat povyprávět. Zjistili, že domácí „zdramatizovali“ stav pět minut před koncem, což bylo vše (4:1, 2x V.Velecký, 2x P.Lukeš). Připomeneme i sestavu: P.Mendl – P.Hladiš, M.Machala, P.Ligas, J.Michalec – F.Májek (72.T.Kadlček), P.Lukeš (62.M.Holboj), Z.Kostelník, J.Máčalík (90.T.Kašpárek) – S.Josefík (83.O.Slezáček), V.Velecký. Radost nám poměrně dost kazil plný bodový zisk Žalkovic a také bod Újezdce ze Skaštic nám radost neudělal. Do konce chybí tři kola a na Žalkovice ztrácíme tři body a na Újezdec dva. Právě se Žalkovicemi nás čekal přímý boj o záchranu za týden v Nivnici a optimistů bylo stejně jako pesimistů po utkání v Újezdci. Málokdo si připoštěl, že po bodových hodech vše zahodíme v souboji o šest bodů. Nervozita našich propukla hned na začátku a už ve 3.minutě přihrál T.Kašpárek soupeři na úvodní gól a ve stejném duchu se pokračovalo dál. Druhý balon (jestli vůbec) skončil v naší síti před půlhodinou hry, když ho někde z brankové čáry vykopával P.Hladiš, ale sudí branku uznal… Po snížení J.Máčalíkem jsme získali herní převahu, ale pevná hráz před vápnem soupeře nás do šancí nepouštěla. K vyrovnání nevedl ani patnáctiminutový pobyt našich ve vápně hostí před koncem utkání a zmar byl dokonán (1:2, J.Mčalík). Žalkovice u nás oslavily záchranu a v jejich příštím utkání doma s Újezdecem se dala čekat fraška. Zvláště, když z Újezdce přišlo milé překvapení v podobě výhry D.Němčí 2:0. Hosté ze Žalkovic nám však slíbili, že Újezdec odjede s prázdnou. Pokud bysme nevyhráli v Malenovicich tak by to valnou cenu nemělo, ale obojí dopadlo k naší spokojenosti. Žalkovice skutečně vyhrály 4:0 (hrálo se v sobotu) a nám chyběla maličkost a to vyhrát u posledního celku. Místní utkání zabalit ani přes jistý sestup nehodlali a tak nám nezbývalo než domácí přehrát. Po vedoucí brance P.Ligase nastala jediná komplikace před přestávkou po vyrovnání domácích z penalty. Ve druhé půlce už jsme na hřišti dominovali a třemi góly rozhodli utkání ve svůj prospěch (4:1, P.Ligas, T.Kadlček, S.Josefík, V.Velecký). Po hrůzostrašném průběhu jarní části bylo až neuvěřitelně, že jsme před posledním kolem měli situaci ve svých rukou a výhra (i dvoubodová) s Vlčnovem postačí k záchraně. Hosté přijeli k utkání nekompletní a také jejich hra byla laxní a po našich brzkých gólech byl zbytek utkání spíše formalitou. Už ve dvaadvacáté minutě byl stav 3:0 a jako jediný se z hostí rozčiloval trenér Bělohlávek.  Po čtvrtém políčku spolkl slova i on a za stavu 4:0 se mohlo do kabin. Domů mohli odcestovat i  příznivci Újezdce (hrál až v neděli), protože utkání bylo rozhodnuté. Druhá půle už se  jenom dohrávaloa a nic na tom nezměnilo ani to, že na každé straně ještě padlo po jedné brance. Po utkání v Újezdci by na naši záchranu nevsadil nikdo ani pětník, ale čtyři výhry z posledních pěti utkání pořadím fatálně zamíchaly. Naši skončili třetí od konce s bilancí 8 – 2 – 1 – 15  37:51 – 29. Podzim (bilance výše) byl o fous lepší jara (4 – 1 – 0 – 8  18:26 – 14). Doma se hrálo čísly vyjádřeno 6 – 0 – 0 – 7  22:25  18  a venku 2 – 2 – 1 – 8  15:26 11. Se soutěží se rozloučily poslední dva týmy (Malenovice a Újezdec) směrem dolů, Vlčnov se přihlásil dokonce až do okresního přeboru a z postupu se radoval vítězný Hluk a třetí Kvasice. Poslední zmínka bude patřit sdruženému celku dorostu. Ten skončil v krajské soutěži na výborném čtvrtém místě.

Kádr a počet odehraných utkání: 26 – Mendl, 25 – V.Velecký, MIchalec, 25 – Kostelník, Josefík, 23 – P.Ligas, P.Hladiš, Holboj, 22 – Májek, 21 – Slezáček, J.Máčalík, 16 – Lukeš, Ryšávka, 13 – Kadlček, 11 – M.Máčalík, Kašpárek, Vojtek, 10 – Machala, 9 – L.Ligas, 6 – F.Hladiš, 2 – Chovanec, 1 – Stojaspal. Trenérem byl celou sezónu Miroslav Ondrůšek.

Střelci gólů: 11 – V.Velecký, 7 – Lukeš, 5 – J.Máčalík, 3 – Josefík, Kostelník, 2 – Májek, Slezáček, Kadlček, 1 – P.Ligas, Holboj