sobota 29.října 14,30 – muži
| TJ SPARTAK HLUK 3:1 TJ NIVNICE |
poločas: 1:1
góly: 11. Uhlíř, 54. Zalubil, 60. Sopůšek (PK) – 38. Josefík
sestavy:
Hluk: Pěgřim – Škorec, Uhlíř, Lipoti (46. Skovajsík), Hladiš – Chodura (76. Řiháček), Kukla (87. Zlínský), Sopůšek, Šimoník, Bartošek – Zalubil (87. R. Martiš)
Nivnice: Kratochvíl – Karlík, Stojaspal, Velecký, Soukeník (74. Otrusiník) – Kelíšek, K. Dubský (85. Valenta), Bumbalík, O. Dubský (65. Vítek) – O. Kolaja, Josefík
rozhodčí: Ambroz – Martinák, Tokoš
žk: Škorec, Kukla – O. Dubský, Karlík, Barcuch (trenér)
diváci: 125
střely na branku: 8:3
rohy: 11:1
další utkání: Újezdec – Bylnice, Těšnovice – Buchlovice 2:2, Šumice – Nedachlebice 3:1, Zborovice – Bojkovice 3:0, Dolní Němčí – Koryčany, Kunovice – Mladcová
Hlučané, budeme je tak nazývat, přestože jich mají v sestavě jako čtyřlístků ve svém krásném trávníku, vyhráli pět utkání v řadě a tak bylo velmi troufalé pomýšlet na nějaké body. Plně to podporovalo i páteční shánění fotbalistů nepřítomných na tréninku, protože některé se prostě zastihnout nepodařilo a dnes je zmíníme jenom kvůli tomu, že nám více či méně chyběli. Už dlouho mezi ně patří J.Hulín a P.Těthal, který už ani neví jak fotbalový mundůr vypadá. A.Bartončík si chtěl doléčit bolístky, aby byl příští týden fit, nevíme sice na co, ale pošuškat vám můžeme, že zranění hlásil hned poté, co se dozvěděl, že proti Těšnovicím nenastoupí od začátku. Naštěstí si alespoň R.Otrusiník stihl vyžehlit lajbl na hody a také zvěsti, že budeme muset oželet i S.Josefíka byly nesprávné a tak se sestava nemusela šít horkou jehlou. Přesto už vyhlížíme první sníh a tím i klid od podobných starostí. Nejdříve však bylo pochopitelně nutné odehrát poslední utkání, ale už před ním jsme věděli, že jásat nad podzimen nebudeme. Ke spokojenosti chybí pár bodů, které se ztratily například doma s Újezdcem či Mladcovou a o utkání v Kunovicích ani nemluvě. V této věci už toho příliš dělat nešlo, což ostatně poloderby potvrdilo. V kompletní domácí sestavě nechyběl P.Hladiš, který v ní „hostuje“ právě od nás a na lavičce si spokojeně pobrukoval i náš bývalý kormidelník V.Uhlíř. Ještě můžeme zmínit, že v celkem hezkém podzimním čase přišly místo obvyklé hrstky lidí hrstky hned dvě. Jedna totiž přijela z Nivnice.
Úvod duelu jsme začali nemaje co ztratit defenzívně, což ale záměrem nebylo. Rychlonozí domácí si do dvou minut vypracovali dva rohové kopy a s jejich odvracením jsme měli plné hlavy starostí. V 5.minutě jsme vytáhli paty na polovinu hostí a to rovnou do vápna. Nebylo to až tak složité, jelikož tam byl kopnut přímák P.Stojaspala z dálky a po vyhrané hlavě O.Kolaji se u balonu ocitnul S.Josefík. Bohužel jenom na chvíli, páč byl rychlejší než ta koule, která zůstala za ním. Další minuty nás domácí přiskřípli na vlastní polovinu a v 11.minutě vařili první příležitost. Po centru Hladiše zakončoval Chodura a P.Kratochvíl s vypětím všech sil vyrážel balon na roh. Ten kopal Sopůšek a jeho přetažený centr vrátil před branku Chodura a Uhlíř se hlavou zblízka nemýlil – 1:0. Za minutu nám mohlo být ještě hůř a to, světe div se, po našem rohu. Po něm si vzal míč pod křídla Sopůšek a po rychlém brejku a zpětné přihrávce na Bartoška tlačili ze třinácti metrů balon mimo tyče všichni Nivničané. Povedlo se nám to. Před končící dvacetiminutovkou to po příhře Šimoníka zkoušel z vápna Chodura, ale ani tato jiskra nevzplála. O následující desetiminutovce máme poznamenáno, že jsme částěčně vyrovnali hru a asi na tom něco bude, jelikož o pobytu míče vně našeho vápna neexistují žádné svědecké výpovědi. Stejně tomu ovšem bylo i před brankou domácích a tak máme zapsáno pouze zbytečné dohrání protihráče K.Dubským a mstu Zalubila. Na oba platilo ty, ty, ty.. a byl pokoj. Ve 31.minutě se opět probrali domácí a jmenovat můžeme špílmachra Sopůška, jenž z levé starny nabízel balon na zadní tyčku, leč Lipoti se o ni nehodlal zranit a balon nechal proklouzat až mimo hřiště. Totožná dvojice to hodlala za dvě minuty napravit, ale po standardce Sopůška se balon Lipotimu na malém vápně zašmodrchal pod nohama a tak alespoň předvedl jak se umí držet za hlavu. Zrovna v těchto okamžicích naši ukončili odpolední spánek a ještě zívaje se začali dobývat k brance domácích. Napoprvé to ve 36.minutě ještě nevyšlo a důvody ozřejmíme hned než bude pozdě. Na naší levé lajně nabídl V.Soukeník balon S.Josefíkovi do běhu, ale ač toho náš náš útočník využil a vlétl s ním do vápna tak tady končí veškerá pozitiva neb následná střela byla slušně řečeno podebrána a skončila na střeše sportovní haly. To považujeme za zradu, protože se jednalo o vyloženou šanci a náš kopálista byl tváří v tvář domácícmu brankáři. Smutek nad rozlétým mlékem nás přešel ještě dříve než bylo vytřeno. Po dlouhém výkopu našeho brankáře přizvedl hlavou domácí obránce Uhlíř míč hlavou za sebe a S.Josefík měl naprosto stejnou pozici i šanci. Včíl už ovšem zvolil jemné polaskání se s balonem a krásným dloubáčkem z Vršovic překonal vyběhnuvšíhi Pěgřima – 1:1. s tím se domácí nehodlali smířit a za chvíli už nás zase drželi pod krkem. Bohužel pro ně i Zalubilem vymyslenou šanci pro Bartoška museli obrečet a my pro změnu pochválit brankáře P.Kratochvíla. Bleděmodrým se nepodařilo nic vytěžit ani z příležitosti zrozené krátce před pauzou. Sopůšek ji naservíroval Chodurovi, ale náš brankář za výrazné pomoci našeho nejlepšího hráče P.Stojaspala mu na zdar pomýšlet nedovolil. V nastavení první poloviny nesplnil očekávání další přímák Sopůška a hlavou ho odvrátivší V.Velecký zavelel k odchodu do kabiny o velikosti perníkové chaloupky. Tam alespoň nebyl problém, že by na druhé straně cimry někdo neslyšel pokyny a že jich bylo.
Do druhé fáze utkání jsme vletěli po hlavě a vydrželo nám to asi pět minut. Někteří si teprve utírali ruce od svačiny a už ve 47.minutě pálil z vápna o metr vedle K.Dubský. Za minutu neuspěl po závaru ani O.Kolaja a domácí na chvíli znervózněli, což vyvrcholilo pošlapáním se po končetinách ležícího T.Kelíška. Klid nastal hned vzápětí po vedoucí brance domácích v 54.minutě. Sérii nicneříkajících přihrávek na levé polovině ukončil Bartošek svým únikem do vápna a po jeho zpětné přihrávce se z velkého čtverce trefil přesně k tyči Zalubil – 2:1. V sedmapadesáté minutě jsme tahali horké kaštany před naším vápnem a po faulu na Bartoška nezbývalo než vytáhnout zednické náčiní a postavit zeď. Dobře jsme udělali, přestože ji Sopůšek následným kopem rozbil. V 59.minutě nám málem vylezly oči z důlků, jelikož hraní si z míčem na vlastní polovně nepatří mezi vhodné činnosti obránců a jednu takovou zrovna předvedl O.Dubský. O sportovní pomůcku byl následně obrán Chodurou a další děj jsme viděli velmi neradi. Po přihrávce do vápna na Zalubila následovala klička a penaltový faul V.Veleckého na domácího útočníka. Jedenáctky se úspěšně ujal Sopůšek a náskok domácích byl rázem dvoubrankový – 3:1. O svěšených hlavách našich mluvit nelze, neboť stále měli do utkání co nabídnout, ale naše akce pokud už nebyly krkolomné končily buď u vápna domácích nebo sice v něm, ale bez výjimky na zformovaných řadách domácích. O dalekonosných ranách a dalších ofenzívních choutkách našich si povíme něco někdy příště, protože běží 69.minuta a je čas pochválit domácího Skovajsíka. Ten se po rohu Sopůška z voleje opřel do míče a zřejmě jenom špatné povětrnostní podmínky zabránily míči v cestě do sítě. Naše literární drama ale tato situace osvěžila. Rušný duel se řítil do finále za nějakého toho křiku a žluté karty, ale než to nastalo pár zápisků z něj ještě vypadlo. Jako první z posledních zmíníme tvrdou, ale o chlup nepřesnou ránu J.Karlíka, jenž už operoval v ofenzívě a po ní sice přesnou Sopůška, ale tu zase uhasil u spojnice P.Kratochvíl. V 85.minutě jsme museli vstřebat krvavou tržnou ránu na nose K.Dubského (po srážce se spoluhráčem doufáme, že nejde o zlomeninu) a logicky jeho střídání. Náš všeobecný zájem o kontaktní gól už hodně krátil čas (škoda, že o hodinu zpět neposunoval během utkání), ale i přesto jsme balon jednou do sítě V.Veleckým dotlačili. Spatříc asistenta s paraporkem nad hlavou bylo po radosti a prakticky i po utkání neb se vše odehrálo v poslední minutě. Pokud máme přeložit poslední utkání do srozumitelné řeči tak je nutné považovat výhru domácích za zaslouženou. Svým výkonem přesvědčili, že do hry o postup budou mít co povědět. Co naši? Jak je napsáno v úvodu tak ke spokojenosti nám několik bodů chybí a ty se nám vytratily zejména s mančaftama ze spodku tabulky.