TJ NIVNICE 2:1 TJ NEDACHLEBICE
poločas: 0:1
góly: 58. Josefík, 81. Velecký – 18. Vrták
sestavy:
Nivnice: Kratochvíl – Karlík (65. Valenta), Velecký, Stojaspal, Soukeník – Kelíšek (46. K. Dubský), Bartončík, Bumbalík, Hulín (64. O. Dubský) – Josefík (80. Těthal), Vítek (46. O. Kolaja)
Nedachlebice: R. Hubáček – Nožička, Pisklák, Hána, Řezník (88. Fraňo) – Kafka, Machala, Pummer (77. J. Hubáček), Čtvrtníček, Vrták – Klvaňa (82. P. Hubáček)
rozhodčí: Hanák – Toman, Tureček
žk: 0
diváci: 120
střely na branku: 7:4
rohy: 3:6
další utkání: Buchlovice – Bojkovice 3:1, Hluk – Zborovice 2:1, Újezdec – Šumice 1:2, Kunovice – Koryčany 4:1, Bylnice – Mladcová 1:4, Těšnovice – Dolní Němčí 1:0
Utkání sedmého kola s Nedachlebicemi bylo přesně prostřední v naší podzimní pouti soutěži. Dosavadní vyrovnaná bilance 2 – 2 – 2 moc slavná není, stejně jako bylo minulé vystoupení v Bojkovicích, kde nás domácí (za výrazného přispění našich) vysvlékli do naha. Rozezlený trenér P.Barcuch vyhrožoval změnami v sestavě a tak jsme vyhlíželi jestli vychladl nebo dostojí výhružek. Včíl už víme, že dva hráči o místo v základu přišli (O.Kolaja a K.Dubský) a ty nahradili J.Hulín a J.Vítek. Ze širokého kádru jsme postrádali jenom stále práce neschopného R.Otrusiníka, který alespoň dojel spoluhráče povzbudit. Složení hostů také jakési změny vykázalo a přestože všechny jejich hráče neznáme tak jsme v Nivnici nenašli brankáře Hájka a dále Škráška a Ryšku. Naopak jsme mohli pozorovat letní posily Machalu a Pummera, kteří pomáhají úspěšně tahat tým z nevýrazné loňské sezóny. Jestli jsme v úvodu nakousli, že je fotbalový podzim v polovině tak jako druhou věc zmíníme, že naše webovky míří do finále, jelikož jejich provozovatel ukončuje na začátku příštího roku službu. Potom můžeme psát články leda tak do deníčku, což bude věčná škoda, protože minulý týden se nám po osmiletém snažení povedlo stvořit objektivní článek (to není z naší hlavy) a po tomto bezbřehém úspěchu se nám v tom chvílemi chtělo i pokračovat. Co bude dál ukáže budoucnost a stejně tomu bude i s dalším vývojem soutěže. Má-li se ubírat pro nás správným směrem tak jsme potřebovali Nedachlebice porazit. Kvůli obsazení našeho hřiště reprezentací mládeže se hrálo v sobotu, ale slabší návštěvu přičítáme výbuchu v minulém týdnu a hrozné zimě, která byla také na naše fotbalisty zvědavá a proč to neříct – také soupeř nějakou atraktivitou nedisponuje.
Ani přes zmíněnou kosu se naši na začátku podívané zahřívat pohybem neobtěžovali a s úctou sledovali jak s úvodem naloží soupeř. Ten v podání hrajícího trenéra Čtvrtníčka střílel na naši kasu už ve druhé minutě, ale přestože to bylo ze vzdálenosti dobré tak o poplachu v našich řadách se střelci mohlo jenom zdát. V aktivitě pokračovali i nadále hosté a po dlouhém autu byl až na malém vápně zablokován Klvaňa a také v tomto případě nebylo zásahu brankáře potřeba. Naši nadále uctivě mlčeli a dohledat byť jen malé pozitivum jsme na jejich hře nesvedli. A že té snahy bylo.. V 17.minutě byli Nedachlebjané za lepší nástup do zápasu odměněni a nám přibylo starostí. Z poloviny hřiště přihrál kolmicí před vápno Pummer Vrtákovi, který se obtočil kolem P.Stojaspala a bodlem z vápna k tyči otevřel účet – 0:1. Pěkně děkujeme. Ve 20.minutě se s přivřenýma očima dá mluvit o prvním ze dvou vzrůš před brankou soupeře. Nepříliš jistý brankář Hubáček čekal až mu míč doskáče do vápna, čehož využil či spíše hodlal využít T.Kelíšek, který sice byl u míče dříve, ale řádně jej nezasáhl a balon opravdu nakonec skončil v náručí brankáře hostí. Tím bylo na delší minuty hotovo a vše dokreslil výkřik z hlediště „hrajte už něco“. Jeho autora vykreslíme jako fotbalového odborníka, protože nám hodně pomohl s popisováním předváděného. Zvrátit to mohl naší jedinou prvopoločasovou příležitostí P.Stojaspal, který se sápal po centrovaném balonu J.Hulína, ale z bezprostřední vzdálenosti víceméně trefil golmana Hubáčka. To bylo asi v polovině poločasu. Jestli se po utkání hovořilo o tom, že to byl zápas rozdílných poločasů tak s tím souhlasíme jenom částěčně. Ano, hosté byli v první polovině lepší na míči a naši mezi nimi běhali jako slepý pes na honu, ale šancí měli minimum. Pokud už budeme tu gólovou považovat za druhou (po té Klvani z úvodu) tak třetí a poslední měl Kafka, jemuž balon sebral pádem pod nohy golman P.Kratochvíl. To bylo ve 32.minutě a dál budeme mluvit o tom, že přece jenom došlo k našemu částěčnému probuzení, ale stejně jako hosté jsme na gólovou příležitost čekali zbytečně a posledních deset minut první půle bylo pro oči náročné. Alespoň byl čas shrnout si první pětačtyřicetiminutovku a směle konstatovat, že jsme plně navázali na výkon z Bojkovic a v našem jídelníčku nebylo k snědku zhola nic. Nivničané odehráli poločas jakoby bez zájmu a fotbalových emocí a všechno jim to přestalo vadit až pět minut před přestávkou, kdy po sobě začali trochu štěkat a dát tím najevo, že jim to přece jenom jedno není. O přestávce se v naší kabině žádné velké hromobití nekonalo pokud za něj nebudeme počítat dvojí střídáni, jenž mělo změnit tok věcí. Na plac vyběhli oba výše zmínění fotbalisté, na které se z minulé jedenáctky nedostalo a také oni přispěli ke změně poměru sil na trávníku.
V naší hře bylo od zahájení druhé poloviny najednou vše, co jsme v té první nemohli najít. Chlapci hýřili pohybem, nabídkou jeden druhému a zdálo se, že to vzali znovu za ten správný konec. Už v 52.minutě vyslyšel slova trenéra o častější střelbě Bartončík po přihrávce D.Bumbalíka, ale zatím letěl balon toliko do kytek. Nevadí, protože o první vlaštovce už se mluvit dalo. Naši už každopádně soupeři míč nepůjčovali a když už se to v 58.minutě stalo, tak to bylo ku prospěchu věci. Soupeř zahrál asi dvacátou malou domů, ale tuto přesně na kopačky na nebo před vápnem zapomenutého S.Josefíka, jenž se ale k našemu zděšení vydal s balonem nikoliv k brance, ale k rohovému praporku nejblíže k pálenici. Když už jsme se drželi za hlavy, nechápaje cože se to zase děje, našel náš útočník opomenutý prostor mezi přední tyčí a brankářem a touto kulišárnou srovnal stav na 1:1. Že to na naši hru mělo blahodárný vliv netřeba dodávat. V 64.minutě došlo k dalšímu dvojitému zásahu do naší sestavy a ani jedno nebylo plánované. To, že se zranil J.Hulín se ve fotbale stává, ale svévolné opuštění plochy J.Karlíkem jsme v mistráku ještě neviděli. Pokud mu teda řádila liška v kurníku nebo vřely vajca na kamnách tak se to pochopit dá, ale jinak je to jednání soplivého děcka. Bůhví jak by to dopadlo, kdyby měly podobné myšlenky všichni naši hráči… Naštěstí nemají a po tomto extempore Nivničané znovu šlápli na plyn a pokračovali v touze a snaze po vítězství. V 67.minutě k vedoucímu gólu nebylo daleko, protože prodloužená hlavička O.Dubského našla ve vápně S.Josefíka osamoceného, leč koncovka vedle tyčky nám radost neudělala. Za minutu se vše opakovalo s tím, že nahrávajícím byl O.Kolaja, ale S.Josefíkovi odfoukl balon průvan. V 72.minutě zvedl ze stoliček diváky O.Kolaja, ale samostatný únik zakončil střelou metr nad, což přičteme tomu, že ho v posledních okamžicích dostihl Pisklák a přece jenom mu přitížil. Hosté se na naši půlku prakticky ani nedostali, protože brankář Hubáček na ni nedokopl a hráči na ni dokopnout neměli co. Když už se tento slavnostní akt přece jenom stal a do našeho regionu se vloupal Vrták, tak s míčem naložil mizerně a v 75.minutě mířil doprostřed. Dál už to byla zase jenom otázka naší převahy a koncovky. V 81.minutě se na svá střelecká léta znovu rozpomněl V.Velecký, který do sítě hlavou trkl přesný roh D.Bumbalíka a euforie byla na světě – 2:1. Potom nastalo to, co se v podobných situacích stává. Naše napadlo, že zbylý čas budou věnovat bránění a tím dostali do hry i hosty. Čas ale běžel pěkně svižně a nákopy soupeře, jak už to mnohokrát bývá, končily kdekady. Přesto jsme jednu hrubou chybu v 89.minutě vymamlasili a po ní mohlo být vyrovnáno. Po dlouhém přímáku téměř z poviny se za zády našich obránců ocitnul Hána, ale fantasticky nás podržel brankář P.Kratochvíl, jenž obránci hostí sebral balon pádem pod nohy. V nastaveném čase ještě k jedné podívané nazývané trma-vrma došlo, ale míč přes deset našich bránících těl projít nemohl a tím kdo jej odkopával byl symbolicky V.Velecký, který bude jistě zkasírován za rozhovor do novin i vítěznou branku. Mimochodem čísla naší stálice rostou a rostou. VV už má v Nivnici odehráno 345 utkání a 94 gólů. Klobouk dolů před tímto nejukecanějším fotbalistou v krajských soutěží (to není náš výmysl, to bysme si nedovolili – to jsme si přečetli ve Slováckém deníku). Vrátíme se ale ke shrnutí utkání. Za nás je naše výhra zasloužená, protože naše šance a převaha ve druhé půli byla o číslo větší jak převaha a pár příležitostí hostí v poločase prvním. Zklamání z miulého týdne je částečně pryč a tři výhry z posledních čtyř utkání nejsou k zahození. Naopak